U KOCOURA - 19.7.2015
Léto je v plném rozkvětu. Parna dolehla na Českou zemi. Lidé se raději zdržují v chládku, u vody .. než by šli ven. Také to bylo na začátku hraní znát. V 19:00 bylo v pavilonu jen několik lidí, a to především muzikantů. Časem a postupným ochlazováním
se však pavilon velice slušně zaplnil, takže hraní dostalo správnou atmosféru. Velké teplo však přece jenom mělo vliv na průběh akce - byly častější a delší přestávky.
Stejně jako s našimi přiznivci to vypadalo i s muzikanty. Na začátku to byl manodlína, 3 kytary, housle a cajún. Postupem času se dostavily další housle a foukací harmoniky, takže to již bylo docela ucházející. Jen ta basa scházela. Ta drží jak rytmus, tak i základní hudební linku. Máme basáků, že s ními málem můžeme zastavit Labe, ale jsou časově zaneprázdnění. Scházel i Tomův barel. Mládenci jsou zřejmě opět někde na trampu.
Tentokráte byla odehrána jenom jedna sestava písniček a hned došlo na písničky na přání. Přítomných však byla tolik, že čas se bez problémů vyplnil. Občas to zaskřípalo v nástupech, ale nebylo to tak hrozné. Ta absence basy je znát. Jak však praví naše vedoucí - jsme amatéři a kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Velké ovace opět sklidil Fanda Novák se svou interpretací písničky Svařené víno. Ta písnička mu "sedí" jak melodicky, tak zejména rytmicky. Franta v ní nezapře, že je v podstatě rocker. Pro ty, co ho neznají, tak je to kytarista na horním obrázku.
S přicházející tmou přišel i dost zásadní problém - nešla rosvítit všechna světla, takže nebylo vidět na zpěvníky. A při vší úctě k našim mozkovým buňkám to byl velký problém. Jen Jirkovi s jeho tabletem to nevadilo. Částečně se to vyřešilo využitím provizorních světelných zdrojů, ale nebyla to žádná sláva. Přišly na řadu i písničky hrané zpaměti. Bylo by asi rozumné si pořídit buď čelovky či přenosná světla na baterky na stůl.
Opětovně je třeba pochválit banjistu Přemka Svatého. Nejen, že je velkou posilou skupiny jako hráč, ale jako vášnivý fotograf přispívá k obrazové dokumentaci našich setkání. Je to ten mužskej na dalším obrázku. No, asi ten popis je zbytečný, protože to, co drží v ruce není banjo, ale právě fotoaparát.
Je už dlouho vidět, takže se začalo za denního světla a zářícího slunce. Naštěstí jsme byli poučení, že okna jsou posunovací, takže jsme na západní straně spustili závěs, otevřeli některá okna. Docela slušně to tam profukovalo a vytvořilo se přijatelné klima. Spolu se stmíváním se však objevili na obloze zlověstné mraky a dokonce začalo pršet. Začali jsme mít obavy, jak se dostaneme domů, ale vše se rychle přehnalo. Vzduch se ochladil, takže jsme dokonce museli postupně zašupovat okna.
Ještě před závěrem přišli kamarádi našeho zakladatele Huga, takže jsme po nich poslali pozdrav a přání, aby se opět mezi námi ukázal.
Hrálo a zpívalo se ještě po 23.hodině. Cesta domů byla příjemná - vzduch se ochladil, nepršelo .. Rozcházeli jsme se s pozváním na další hraní, které je tentokráte v pátek 31.7.2015. Opět U kocoura a ve stejnou hodinu - tedy od 19:00.
Fotek je tentokráte hodně. Sešly se od tří lidí. Můžete si tedy udělat lepší predstavu jak to tam vypadalo.