Na Žofíně - 19.3.2016

Problémy s místem, kde bychom se mohli v pohodě sejít, pokračují. Na Katovně teď mají dlouhodobě zamluvené soboty pro rodinné oslavy. Jak dál, bylo jednoduché. Těch možností, kde se může sejít větší počet lidí a kde nebudou chtít pronájem je v Nymburce málo. Ještě restaurace Na Růžku a Na Žofíně. Žofín to dokonce vyhrál ve vyhlášené anketě. Takže bylo rozhodnuto, bude to bude Žofín.

Situace se v den konání akce začala komplikovat, protože vedoucí Zpívánek Iva Misařová dala po mailu zprávu ostatním členům skupiny, že se nemůže zúčastnit s ohledem na silné nachlazení. Vyvolalo to rozruch a dokonce i myšlenku, že by se akce odložila. Na to však již bylo pozdě a tak bylo rozhodnuto, že do toho půjdeme i bez Ivy a ono to nějak dopadne. Znamenalo by to silnou redukci v seznamu písniček, které by se bez Ivy vůbec nedaly hrát a vypuštění sól v dalších písničkách.

Jaké však bylo překvapení při příchodu - podle Ivy samotné se stal zázrak a i přes svou zdravotní indisposici přišla. Nebylo co řešit. Jen pánové přišli o políbení na přivítanou a jeden z nich o možnost být také jednou lídr Zpívánek.

Sálek nebyl tentokráte přeplněný. Řada i skalních příznivců chyběla. Doufejme, že příště k nám opět najdou cestu. Z muzikantů chyběli Pavel Novák s kytarou. Ten to má z Plzně přece jenom trochu daleko, a tak občas pauzíruje, dále chyběl Aleš Misař s cajúnem, Blanka Plačková a její housličky a hlavně Láďa Novák se svými harmoničkami. Výraznými posilami se však ukázali Luboš Miřatský s elektrickou basou, již téměř domácí Roman Vanesa Stehlík a největším a milým překvapením byly dvě houslistky - Hanka Nehybová a její kamarádka z Plzně. Omlouvám se, ale její jméno mě uniklo. Hanka je nejen výbornou houslitkou, ale i zpěvačkou. Však jsme si s ní zazpívali i několik gospelů.

Několik postřehů z hudební produkce :

  • Tím, že se sešli tři dobří houslisté mělo za následek nejen výtečná sóla, ale i pěkné podbarvení skladeb. Však si to všichni pochvalovali. Byl to téměř symfoňák.
  • Díky dobře slyšitelné basové kytaře hra dostala pevný řád a muzika pěkně "šlapala".
  • Večer byl svědkem premiéry několika písniček, které zřejmě získají pevnou posici v repertoáru Zpívánek. Ať už to byla Velká voda či Drž mě vic. Jsou to totiž jednoduché a dobře znějící písničky, které přivezl jejich propagátor Martin Žák z krajiny, kde vznikly - z USA. Konkrétně se jedná o písničky, které vznikly mezi osadníky nových oblastí po jejich průkopnických cestách do vnitrozemí. Naši příznivci se mohou těšit ještě na další, ale to až příště. A jak jsme k nim přišli? Dva z muzikantů Zpívánek, a to Petr Kabeš a Míra Fríman k Žákovi chodí pro zlepšení jejich techniky a poznání nových věcí.
  • Dobře vyzněla sóla, kde se spojily housle a flétna. Škoda, že chyběly harmoničky. Bylo by to ještě lepší.

Něco pro gurmány - už jste ochutnali specialitku Ivy Misařové? Asi těžko. Je to svařák z bílého vína, který je ochucen trsátkem k mandolíně. Je třeba poznamenat, že tato specialita vznikla náhodou. Jednak neměli v restauraci červené víno, ze kterého se obvykle svařák dělá a trsáko ve svařáku? To tam vyklouzlo náhodou při prudkém pohybu ruky Ivy.

Zpestřením večera byla decentní oslava Dne země, kdy zhaslo umělé osvětlení a na stolech se rozvítily svíčky. Bylo to milé. Horší už to bylo s realizací námětu, aby se hrálo i zpívalo beze světla. Muzikantsky to docela šlo, protože to byly velice známé a jednoduché písničky - Parta z ranče Y a Sedm žlutých kamínku. Horší to však bylo se slovy. Muselo se dokonce i trochu improvizovat, protože jsme zvyklí "čučet" do zpěvníků.

Při celkovém hodnocení však tu byl jeden mínus, alespoň z pohledu Ivy Misařové. Tentokráte nebyly tanečky. Snad až příště.

Čas rychle ubýhal. Ani se nám nechtělo "do peřin". Končilo se o půl dvanácté. Loučili jsme se dobře naladěni s přáním, aby i další setkání byla tak podařená.

Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.

Zpět na stránku Realizované akce.