KDE JINDE NEŽ U KOCOURA - 28.8.2016
Ani se to nezdá, ale Nymburk je město, které žije muzikou. A to nejen pro mladé, ale i pro střední a starší generaci. O té pro mladou generaci toho moc
nevím. Ta má svá místa v kavárně U Strýčka a ve Mlýně, ale o té pro zbylé věkové kategorie :
- v pátek 26.8.2016 se hrálo Na Tarase, kde byla Suchá větev a v Country Clubu pod mostem hrála skupina v ad hoc složení,
- v soubotu hrála ta druhá skupina v trochu obměněné podobě v pavilonu U Kocoura a
- v neděli to byl opět pavilon U Koroura, ale tentokráte to byly Zpívánky.
Přitom si dovedu představit, že nemám přehled o všech akcích, které v Nymburce jsou. Mimochodem, u té sobotní akce U Kocoura jsem na chvilku byl a bylo to příjemné a zážitkem byl kvintet houslistů. To se jen tak (mimo koncertní sály) nevidí a neslyší. Však se tam ozval i hlas, který konstatoval po jedné ze skladeb, kde hrály jenom housle, že to bylo jako v Rudolfinu.
Ale zpátky ke Zpívánkám. Ty se U Kocoura objevily prakticky po měsíci. Mezi tím byla jenom venkovní akce v Jizbicích, ale to víte z menší reportáže, která je také na tomto webu. Hlavní příčinou byly školní prázdniny. Nejen naše vedoucí Iva Misařová, ale i další mají učitelskou profesi, a tak si vybírali dovolené.
Ještě v neděli panovala velká vedra. Kdo nemusel, tak raději vyhledával chládek a stín. Že by něco takového bylo v prosklenném pavilonu na břehu Labe, tak to ani náhodou. Každý, kdo sem namířil, musel počítat s "trochou tepla". Tomu také odpovídalo oblečení přítomných dam a pánů. Protože již delší dobu není funkční venkovní žaluzie, tak byl nainstalován na okno pěkně vyšívaný ubrus a na stolech se objevily dva větráky. Přesto to nestačilo, ale alespoň trochu to pomohlo. Dokonce byly návrhy, že by se mohlo uvažovat o Zpívánkách v nuda podobě, ale to bylo rychle zamítnuto.
Bylo pro nás potěšením, že i přes panující vedra se pavilon velice slušně naplnil, i když tentokrát by se nějaká volná židle našla. Někteří příznivci chyběli, ale objevili se i noví. Ti, co přišli, zaslouží dvojnásobnou pochvalu. Jednak, že v té výhni vůbec přišli, ale také za jejich aktivní podporu zpěvem i tancem. Ano, i na tanečky došlo. Konečně, není co se divit. Byla tam Lída Havlíčková, která po soumraku, kdy se přece jen trochu ochladilo, "rozpohybovala" na venkovním prostranství několik dvojic.
Muzikantské složení bylo o něco chudší než jindy, ale základ zůstal - Iva Misařová s mandolinou (o té se ještě zmíním - myslím o nástroji), Mišák Hrbáček, Fanda Novák a Jirka Steklý s kytarami, Petr Kabeš s banjem, Blanka Plačková s housličkami, Míla Maleček s basou, jako host přišel Karel Šklíba s klarinetem (a hrál výborně). Nesmím zapomenout na Aleše Misaře s cajúnem a harmoničkami a především na Láďu Nováka, který se objevil jako "zracený syn" a obohatil řadu skladeb svým doprovodem či sóly. Doufám, že už opět začne chodit pravidelně.
Ještě než začnu o průběhu večera vrátím se k té poznámce o mandolíně. Iva měla docela slušný nástroj, ale spolu z rozvojem svého umění zatoužila po lepším. Dokonce si ho i koupila. Nástroj bohužel "putoval" poštou a vrátil se prakticky zničený. Potože ten původní již prodala, hledala honem nějaké řešení. Na zkoušku dokonce přišla s mandolinou, která měla prastarý tvar a vysoko struny. Téměř se na ní nedalo hrát. Na vystoupení nás překvapila úplně novým nástrojem, který hrál pomalu sám. Byl vyroben až v Montaně. Však Iva štěstím jen zářila. Ať jí dobře slouží. Ale poštou raději neposílat (samozřejmě ten nástroj).
Samotný průběh večera byl standardní. Jen snad přestávky byly delší. Bylo potřeba venku "nabrat trochu kyslíku", "doplnit tekutiny", případně i něco sníst.
Na začátku hraní byla trochu znát delší pauza, ale s postupem času to "začalo šlapat" a dobře se to poslouchalo. Opětovně se potvrdilo, že zpěvníky, které mají lidé vlastní či si je mohou půjčit, jsou výrazným kladem. Kdo chce, tak se může zapojit do muzicírování.
S postupujícím časem se přece jen začalo trochu ochlazovat. Venku byly snad všechny stoly obsazené. Prakticky jsme hráli i pro hosty venku a bylo příjemné vyslechnout, že se jim to líbí a dokonce, že tam chodí i k vůli nám.
Další den již byl pracovní, a to i pro učitelky. Na závěr se zahrálo na přání a po již tradiční Sbohem lásko se šlo domů.
Stále chybí Přemek Svatý a ostatní fotografové trochu zlenivěli, takže vložené fotky i fotky na Rajčeti jsou z "dílny" manželů Steklých. Přivítal bych další fotky. Mohlo by to být zpestření.
Další hraní je za 14 dní. Opět v neděli 11.9.2016, pro změnu od 17:00 hodin.