U KOCOURA - 25.9.2016
Začátek byl stanoven na 17:00 hodinu, a tím vznikly z hlediska návštěvnosti dost velké
problémy :
- Byla to neděle a řada lidí má svůj program a mohou se uvolnit až později.
- Několik našich příznivců, ale i dokonce členů souboru, začalo chodit na taneční pro starší a pokročilé a ty jsou v neděli a trvají až do 18:00 hodin. Znamená to rychle domů, něco sníst, muzikanti sebrat nástroje a honem na Zpívánky.
K tomu se přidal menší komunikační šum, protože nejmenovaný člen souboru rozhlásil známým, že Zpívánky nejsou U Kocoura, ale Na Žofíně. To však byl podružný detail, protože lidé jen zjistili, že Na Žofíně žádná akce není, tak jim došlo, že to bude U Kocoura.
Výsledek byl takový, že ještě hluboce po 17:00 hodině byl pavilon poloprázdný. Byl to docela nepříjený pocit, většinou je plný sál. Naštěstí se to během hodinky vyřešilo a okolo 18:30 hodin se již špatně sháněla volná židle.
Vedoucí Zpívánek Iva to vše brala s klidem a rozvahou. Bez dlouhého otálení, bez ohledu na menší účast muzikantů i příznivců, zavelela k hraní. Bylo důležité, že byla basa (respektiva Malda Maleček s basou). Ta opravdu tvrdí mužiku a spolu s mandolinou v rukách Ivy Misařové, housličkami Blanky Plačkové a dvěma kytarami (Mišák Hrbáček a Jirka Steklý), to na "rozjetí" skutečně stačilo.
I na začátku došla i na sóla, protože se - po úvodní "Co nevidět se sejdem" - začalo s třetí desítkou písniček, kde si zapískal Jirka Steklý na flétničku "Zítra ráno v pět" a "Dobrodružství s bohem".
S přibývajícím časem přicházeli nejen naši příznivci, muzikanti, ale i hosté. Nejdříve všechny překvapil Tony Krejčí, který výrazně posílil zvuk skupiny svými foukacími harmoničkami a později došel i Roman Stehlík, takže housle dostaly posilu. Ze skupiny se "zařadili" Petr Kabeš s banjem, Aleš Misař s cajúnem a Fanda Novák s kytarou.
Zvuk Zpívánek získal nejen na síle, ale i barvitosti. Pěkně to začalo "šlapat". Došlo i na sóla pro banjo, housle a samozřejmě i pro mandolínu. Ta má prakticky sólo v téměř každé písničky, protože se s ní začíná a někdy i končí.
Po delší době byla opět kulturní vložka. Nejstarší syn Ivy Misašové Aleš, přednesl svoji báseň o kavárně.
Konečně přestala být vedra a venku se příjemně ochladilo. No, přes den bylo fajn, ale s postupujícím časem začalo být venku až chladno. A pavilon na břehu Labe na takovou situaci není stavěn. Postupně se zavírala otevřená okna, ale to moc nepomohlo, protože je tam velký vstupní otvor, který nelze uzavřít. Chlad začal ovládat i vnitřní prostor. Iva to chtěla vyřešit pohybem a vybízela k tanci, ale tentokrát tanečky nebyly. Nezbylo, než na sebe navléci vše, co bylo při ruce, ale někteří to nevydrželi a začali předčasně odcházet domů.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.