TENTOKRÁTE NA ZÁLOŽNĚ - 29.1.2017
Už se zdálo, že máme "zimní azyl" stabilně zajištěný v restauraci Na Tarase. Ukázalo se však, že život je plný překvapení a
jedno z nich potkalo i nás. O co jde - až na malé vyjímky nejsme kuřáci a také chceme, aby se při našich akcích nekouřilo. Ideální je nekuřácké prostředí, ale to je zatím v Nymburce velký problém. Proto se nemůžeme vrátit Na Žofín, i když jinak je ten sálek za výčepem pro nás téměř ideální. Kouř z cigaret tam však táhne z výčepu a nic se s tím nedá dělat.
Ale zpět k věci. Při vyjednávání o možnosti hraní nájemkyně restaurace Na Tarase přislíbila, že v den hraní se tam nebude kouřit. Tak jsme to také vzali. Dokonce to v roce 2016 fungovalo. Při letošním prvním hraní se však do restaurace dostali lidé, kteří kouřit chtěli a nedali si to vymluvit. Naše vedoucí Iva Misařová je energická dáma a když se dohoda nedařila, vykázala je z restaurace. Tím však "narazila" u nájemkyně s tím, že ji odrazujeme stálé klienty. A trvala na tom, že tam budou chodit i při našem hraní. Bylo tedy na nás, jak na to budeme reagovat.
Řešení se nakonec našlo, i když to znamená, že hrát se bude zatím vždy v neděli. Budeme totiž pro vás hrát a zpívat v restauraci Záložna na náměstí, kde jsme uspořádali vydařený Silvestr. O sobotě však odmítli jednat, protože to je den, kdy mají nejvyšší tržbu.
Úvod byl možná až příliš dlouhý, ale byl asi třeba. Nyní k vlastnímu průběhu večera :
Celá neděle byla ve znamení sluníčka, které "vyhnalo" rtuť teploměru k nule. Však i řadu z nás to vylákalo k procházce či dokonce k většímu výletu. Bylo to však také znamení, že večer se výrazně ochladí a panovala obava, zda vás to neodradí od setkání se Zpívánkami. Obava byla zbytečná. Restaurace byla sice normálně otevřená pro veřejnost, ale návštěvníků, kteří k nám nepatřili, bylo jen pár. Jinak byla restaurace "naše".
Iva Misařová tentokrát změnila uspořádání prostoru. Zpívánky "usadila" do nejvzdálenějšího rohu, ale pak se ukázalo, že všichni se do něho nevejdou, takže nakonec to bylo celé zadní průčelí. Před hudebníky prostor na tanec, a teprve potom stoly pro naše příznivce a až u vchodu do restaurace pro ostatní příchozí.
Ten prostor pro tanec byl využíván jen občas. Většinou byly výzvy k tanci bez odezvy, muzika však zněla sálem celý večer. Z velkého muzikantského obsazení tentokrát chyběl zejména Petr Kabeš s banjem, který tomu dává "správný říz" a chyběl i Láďa Novák se svými foukačkami. Toho občas zastoupil Radek Rychetský, ale ten měl tentokrát velké trable se seřízením zvuku. Aparatůra ze začátku dost zlobila a hledaly se příčiny. Dokonce tady byla domněnka, že to způsobuje rušení signály mobilních telefonů, takže se ozvala výzva, aby lidé v blízkosti muziky vypnuli své přístroje. Nakonec se problém našel v přípojném kabelu a byl klid.
Ještě k muzice - po delším čase se mezi námi objevil Luboš Miřatský se svou baskytarou a byl pro přesný chod písniček velkou oporou. Občas však musel řešit složitější aranžmá i u klasických písniček. Je však třeba říci, že se s tím vypořádal "na jedničku".
Za okny značně přituhlo a chodců minimálně. V prostorách restaurace Záložna však bylo příjemné teplo a panovala pohoda. Bylo vidět, že se lidé na nás chodí pobavit a hlavně si zazpívat. Aktivně se zapojit do muzicírování, a to je jeden z našich hlavních cílů. Jsme rádi, že se to daří.
Hudebně měl průběh večera standardní průběh : na začátku "Co nevidět se sejdem" a na závěr "Sbohem lásko". Mezitím spousta písniček z našeho repertoáru. Většinou hezky po pořádku, ale občas se ozvala písnička na přání. Iva využila toho, že tentokrát byl mezi muzikanty Radek Rychetský, a tak dostal jak on, tak i jeho jedenáctiletá dcerka Terezka dost velký prostor.
Zaslouží si ho, oba jsou výborní. Radek je hudební univerzál, který vedle kytary ovládá baskytaru a ani foukací harmoničky mu nejsou cizí. A Terka? Je to talent. Začala chodit i do hudební výchovy a přejeme ji, aby se jí dařilo. Vedle slavného "Hallelujah" přednesla především písničky od Svěráka a Uhlíře.
Začalo se po 17.hodině a hrálo se téměř do 22 hodin.Je to vyhovující, protože někteří musí druhý den ráno "do pracovního procesu". Pět hodin hraní a zpívání je "tak akorát".
Venku už teplota spadla na více než 9 stupňů pod nulou, ale snad všichni, kteří přijeli autem neměli s nastartováním problém. Ostatní pěšky, na kolech či dokonce vlakem spěchali mrazivou nocí domů.
Díky za účast a příště opět na shledanou.
Láďa Hrubeš byl tentokrát jediným fotografem. Byla to "z nouze cnost", protože si sice přinesl fotoaparát, ale zapomněl v notebooku paměťovou kartu, takže nezbylo, než použit jinou, která byla k dispozici. Určitě to však nevadilo, protože Láďa dělá dobré fotky. Konečně, připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, tam můžete vidět, jak to tam vypadalo.