ZPÍVÁNKY OPĚT NA ZÁLOŽNĚ - 19.2.2017
I když prostředí restaurace Záložna v Nymburce na náměstí není pro nás ideální, zatím se nic jiného nepodařilo
zajistit. Hlavní problém sálu restaurace je její akustika. Její obdélníkové uspořádání napovídá, že muzika by měla být na kratší straně. Zatím se to povedlo pouze jednou, a to nevyšlo, protože mezi muzikanty a našimi zpívajícími přáteli vznikla velká hluchá plocha vytvořením tanečního parketu. Toho jsme se chtěli tentokrát vyvarovat a muzikanty "strčit" do průčelí restaurace u vchodu. S tím uspořádáním však Iva narazila u vedoucího restaurace, který to rezolutně zakázal. Narychlo se začalo improvizovat. Nakonec byli muzikanti opět na boku u oken, ale ve vzdálenějším konci.
Tím se situace značně zkomplikovala, protože toho místa bylo málo, takže vznikly dlouhé diskuze a přeskupování členů Zpívánek. Nejvíce to pocítily Kamélie, které nakonec skončily až na pravém křídle muzikantského uskupení. Ještě, že jsme nebyli kompletní. Kdyby přišel Radek Rychetský, tak už by to byl velký problém.
Protože se opět hrálo se zvukovou aparaturou, bylo potřeba doladit hlasitost, šumy .. Také proto se pokusně zahrála a zazpívala písnička, kterou jinak vůbec nehrajeme - Na Okoř je cesta ..
Když už byla řeč o nepřítomném Radkovi, tak je na místě uvést, že se představil nový basák - Vlastimil Dýmáček. Je to výborný muzikant. Jeho domovské hudební uskupení se jmenuje Druhá míza, která hraje především české country. Můžete se podívat na jejich webové stránky. Jsou tam i hudební ukázky jejich tvorby. Pěkně jim to šlape. A výrazně pomohl i nám. I když byl v novém prostředí, tak se rychle zorientoval a Zpívánky podržel. Bylo výtečné, že se objevil, protože udržet rytmus pro tak velký kolektiv lidí, jako jsme, není jednoduché.
A ještě krátkou poznámku k novému basistovi - aby lépe a rychleji proniknul do našeho repertoáru, dostal k nastudování zpěvník. Pro začátek z něho vybral ty, které mu by byly bližší. Po pravdě řečeno, byla to více než podstatná část z toho co hrajeme. Nebyl tedy žádný problém s výběrem písniček.
Zpočátku se seznam při hraní "kopíroval", ale v průběhu večera to vzalo trochu jiný průběh. Na parketu se objevily taneční páry, a to je pro Ivu "voda na její mlýn". Hned opustila připravené pořadí a začala vybírat písničky sice ze seznamu, ale ty, které se hodily tanečníkům. A bylo jich dost. Však si to tanečníci pochvalovali. I Fanda Novák opustil post kytaristy a ponořil se do víru tance.
I když sál nebyl plný, návštěva byla výrazně lepší než minule. Je však nutno přiznat, že vedle našich příznivců tam byli i běžní návštěvníci restaurace. Projevilo se to zvýšeným šumem, který v některých chvilkách, a zejména u poetických a pomalých písniček dost vadil. Naštěstí se sál později zklidnil a muzika dostala vhodnější pozadí.
Ještě se krátce vracím k dalšímu hráči na baskytaru. Právě na base je vidět, jak je třeba mít zdvojené posty výrazně hrajících nástrojů. Kytar máme, že by se s nimi pomalu dalo přehradit Labe, ale když by chyběla ta zmíněná basa či banjo, tak to je problém. Nevím, jak povzbudit Přemka Svatého, který je po složité operaci, ale už běhá kolem aut a garáží, tak by mohl "sáhnout" i po banju. Schází jak jeho banjo, tak jeho suchý humor.
Před závěrem krátká poznámka. V restauraci byla jiná obsluha, mladá děvčata, a rázem se situace v obsluze výrazně zlepšila. Nikdo nemusel čekat na občerstvení a nebylo třeba po každé objednávce hned platit. Je vidět, že když se chce, tak to jde.
Končilo se po půl desáté. Další den je pracovní pondělí a řada z nás ještě chodí do práce. Ještě zabalit techniku, uspořádat stoly do původního stavu a šlo se domů.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.