ZPÍVÁNKOVÝ POCHOD 21.5.2017

Pochod má již určitou tradici. Letos se šlo z Hořátve přes Kersko a končilo se v Sadské. To je však velice stručné shrnutí. Akci předcházel podrobný průzkum od novomanželů Ivy a Michala. Nejdříve to byla první fáze z Třebestovic do Kerska a další víkend zase průzkum bojem, tedy šlapáním, z Kerska do Sadské. A není to jednoduché. V lese v Kersku žádné značky a mnoho cest vedoucích zdánlivě odnikud nikam. Takže průzkum byl jistě dobrým předpokladem, aby nás tato manželská dvojice nezavedla jen tak bezcílně do lesa.

Ale to právě předbíháme začátek akce. V chladném ránu se vydala základní parta v počtu 12 pochodníků vlakem z Nymburka do Třebestovic. I když počasí ráno nebylo tak plně rozhodnuté, co s námi udělá, tak postupně přece jen jasnilo tvář. Cesta s Třebestovic do motorestu Ohio uběhla v počáteční plné pohodnické síle a elánu. Ejhle však - na Ohiu bylo v 11 hod ještě zavřeno, ale po 15 minutách se přece jen otevřelo, tak to slíbené kafíčko a krátké sladění nástrojů. Ukázalo se, že jsou na pochodu jen nástroje dva, tedy kytara a mandolína, což je sice již lety sladěné duo, avšak bez další hudební podpory. Takže to nebylo ono.

Protože pochodníci vyráželi z motorestu až po 12. hodině, dalo se těžko očekávat, že v Kersku U Pramene budou v avizovaných 12.30. Ale to už se do Kerska k prameni sjížděli další pochodníci i cyklisté ze všech stran. Z Prahy, z Lysé nad Labem a z Velkého Oseku. Ti všichni očekávali příchod hlavní pochodní skupiny z Ohia. Bylo překvapení, že se v Kersku objevili organizátoři podobných akcí v Lysé nad Labem Pavel Pafko a Zdeněk Klaban s dalšími Lysáky.

Než se hlavní skupina objevila, už byl dodatek pochodníků občerstven v podobě dobrého piva ve výběru Kozel, Radegast a Plzeň a výborného jídla, kde jídelníčku vévodily dvě vynikající položky, a to jelen na šípkové omáčce se dvěma druhy knedlíků a hovězí plátky na šípkové omáčce taky se dvěma druhy knedlíků. Místní guláš byl pro Oldu z Oseka zklamáním, protože si nevšiml, že guláš se jmenuje Oregano, a tím i chuť nebude typicky papriková.

Ale mezitím se přihrnula hlavní pochodní skupina z Ohia a bylo dobře, že jsme jim zajistili místo, protože hospoda byla totálně obsazená. Po občerstvení se začalo hrát a zpívat. To se už přidalo ke kytaře a mandolíně i banjo. Měla být ještě jedna kytara, ale člen Zpívánek Fanda Novák si kytaru nechal přepravit až do Sadské. To mu bylo vytýkáno, protože neměl čím podpořit Zpívánky na pochodu, když se pro všechny řeklo, že nástroje sebou.

Po vydatném hraném odpočinku se vyrazilo směr Sadská. Nebylo to však jednoduché v bludiště lesa Kersko. V síti cest doprava, doleva, rovně, přes závory a klády, jsme křižovali kerský les. V čele byl poradní sbor Ivy s Michalem, kdy Iva občas vyrážela do postranních křoví, jestli tu cestu poznává či ne. Přidala se i naše mladá zpěvačka Kristýna s maminkou s návodem jak úspěšně kerský les projít. Mezitím jejich pudlík Majka? vlezla někam do bláta, takže nás i doprovázela v podobě nezvyklého vzoru black&white. Potom se konečně po lesní kličkované objevila chatová osada, která ústila do otevřených polí řepky olejnaté. To jsme dostávali naplno sluníčko. Nebe se totiž pomalu vyčistilo a teplota stoupla ke 30 stupňům. V dálce již byl vidět kostelík v Sadské. To jsme však byli vedoucími Ivou a Michalem upozorněni, že ten kostelík uvidíme ještě tak skoro hodinu, než se přiblížíme do Sadské.

Cesta však ubíhala docela příjemně při rozebírání situace ve školství, proutkařství, zajímavých jevů v přírodě i jak ve Zpívánkách. A to již byl kostelík v Sadské nad námi a vstoupili jsme mezi domky v Sadské. Cesta vedla docela přímo k sokolovně, a jaké bylo překvapení, když nás vítali před sokolovnou v plné pohodě a neunaveni další členové kapely Jirka s kytarou a s Maruškou, další Maruška ze sboru Zpívánek, Blanka s houslemi. Už tu čekala i ta kytara pro Františka. Opravdu setkání skoro celé kapely. To bylo radosti, jak se zase všichni sešli.

Cílem pochodu byla restaurace Sokolovna v Sadské, a to konkrétně její venkovní posezení, které je za restaurací. Pevně zabudované stoly a lavice pod slunečníky.

Ještě před příchodem pochodníků dorazila skupina muzikantů a zpěvaček z Nymburka, která provedla prohlídku interiéru a exteriéru restaurace. Když vyslovila názor, že by se Zpívánky do restaurace vešly, byly vyvedeny z omylu. Nájemce restaurace měl již na vnitřní stoly rezervace, takže pro Zpívánky zbyly venkovní stoly. Překvapivá byla nabídka nájemce - hraje tam totiž místní hudební skupina, která má ve sklepních prostorech i vybavenou zkušebnu, a tak byla k disposici jak elektroakustika, tak i hudební nástroje.

Zatím bylo venku téměř prázdno. Jen děti si tam hrály s míčem.

Vše se zásadně změnilo, když krátce po 16.hodině dorazili pěšáci. V čele Michal Hrbáček ověšený kytarou i mandolinou a za ním ostatní. Na kolech dorazili i Osečáci.

Iva Misařová se hned ujala organizace. Rohodla o umístění Zpívánek a jejich jednotlivých členů. Tentokrát se začalo hrát krátce po příchodu, protože odpadla zdlouhavá instalace reproboxů, zesilovačů, mikrofonů a snimačů zvuku jednotlivých nástrojů a následující vyladění jejich hlasitosti. Hrálo se totiž jen akusticky.

Když jsme u té muzikantské stránky, tak je na místě okomentovat nástrojové obsazení - vedoucí Iva Misařová s mandolinou, 3 kytary v rukách Michala Hrbáčka, Fandy Nováka a Jirky Steklého, housličky Blanky Plačkové a akordeón Revajové. Ještě před vlastním hraním se nabídl místní muzikant Jirka Kyncl a přinesl cajún. Byla to do rytmiky vítaná posila.

Tentokráte žádné hraní podle připravených desítek. Zpočátku určovala písničky samotná Iva, později došlo i na hraní na přání.

Milým překvapení byl příchod Toma Kavky, který se nenechal dlouho přemlouvat a posílil rytmiku bubínkem.

Muzika přilákala i místní, kteří obsadili zbylé prázdné stoly. Většina spíše jen poslouchala, ale mnoho se z nich se zapojila i do zpěvu. Byl to příjemný pohled a pro Zpívánky povzbuzení.

V průběhu hraní se dokonce našli odvážlivci, kteří nakonec vyslyšeli volání Ivy a zatančili na asfaltu.

Končilo se krátce po půl osmé, protože řada lidí byla bez dopravy a bylo třeba "chytit" vlak do Nymburka.

Je na místě říci, že to byla vydařená akce a pokud se nestane něco mimořádného, tak se příští rok zopakuje. Dík za její přípravu patří Ivě a Michalovi, takže hlavní pochvalu směřujte na ně.

Akce je sice zdokumentována na fotoaparáty několika účastníků, ale prozatím jsou k vidění jen fotky od Marušky, Jirky a Petra. Na ty se zde, po otevření odkazu, můžete podívat. Snad časem budou ještě další.

PS - popis putování je volně upraven podle textu Petra Kabeše.

Zpět na stránku Realizované akce.