ŽOFÍN - 30.9.2017
Po minulém hraní na Žofíně byla všeobecná spokojenost, a to jak s muzikou, prostředím i velkou návštěvou. Byli jsme proto
právem zvědaví, zda se jedná o příznivý pokračující trend nebo jen o náhodu. A to tím spíše, že provozovatelé avizovali, že otevřou i sousední místnost, která je propojena velkými spojovacími dveřmi.
Při příchodu nás skutečně přivítaly obě místnosti. Nebyl to ale nijak příjemný začátek, protože ta druhá místnost byla prázdná a v té hlavní jenom pár lidí. Naštěstí to mělo jen krátké trvání. Než se muzikanti usadili, ta hlavní byla téměř plná a postupně se slušně zaplnila i ta nově otevřená.
I když si říkáme, že hrajeme akusticky, tak to je pravda jen z části. Baskytara, na kterou tentokrát hrál (a jak jinak než výborně) Vlasta Dymáček se bez zesilovače neobejde. K tomu se přidává Iva Misašová se svoji mandolinou, Michal Hrbáček s kytarou a Blanka Plačková s housličkami. To už jsou čtyři muzikanti s technikou.
Abychom uvedli zbývající hráče, potom na kytary hrál Fanda Novák, Jirka Steklý, který občas fouknul i na flétničku a byli tu i dva hostující kytaristé - Vlastík Černý a Petr Konrád. Oba pomohli dát muzice melodický doprovod a zejména Petr se osvědčil i jako dobrý zpěvák. Doufejme, že přijde i na další hraní a přivede na Zpívánky silný zpěvácký klan z Velkého Oseka. Škoda, že chybělo banjo. Jeho zvuk dodá muzice ten správný "šmrnc".
I na kulturní vložku došlo. Po čase se mezi námi ukázal Josef "Jožin" Král, který odrecitoval (přečetl z mobilu) své tři básničky. Bylo to příjemné zpestření a byl po zásluze odměněn potleskem.
Zazněla i nově vytvořená "jedenáctá" desítka písniček. Některé z nich jsou docela těžké: "Desatero", "Toulavej", "A co bylo dál", ale i zdánlivě jednoduchá "Marta je Marta" dá zabrat, protože je hodně rychlá a doprovod je plný akordů. Dopadlo to však slušně a je vidět, že zkoušky přinášejí efekt.
V závěrečné části večera se dočkala Iva i tanečků. Uvolněný prostor v sousední místnosti dal k tomu dostatečnou možnost. Nejdříve to bylo několik country tanců, čemuž neodolal ani kytarista Fanda Novák. Nevadilo to, protože kytar bylo dost.
Potom na to navázala i řada "ploužáků". To už neodolali i další hosté restaurace a taneční parket se zaplnil dvojicemi.
Blok písniček na přání začala "Vysočina", která získává stále větší přízeň jak muzikantů, tak i dalších přítomných. Zaslouží si to. Melodická a poetická písnička, která je sice v originálu zpívána sólově, ale dobře vyznívá i ve sboru. Kdybychom chtěli zachovat původnost originálů, tak bychom ani většinu písniček nemohli hrát a zpívat. Písničky musí žít a jak jinak, než je hrát a zpívat. Právě v propojení muzikantů a zpěváků (spíše zpěvaček) Zpívánek s přítomnými přiznivci vidíme smysl našeho počínání. Těší nás, že to tak všichni cítí a dávají nam to najevo.
Začalo se proti původně stanovenému začátku o něco později, ale o to se hraní protáhlo. Ani nebylo možné splnit všechny návrhy, které se ze sálu ozývaly. "Sbohem lásko.." a šlo se domů.
Příště se sejdeme tentokráte v neděli 15.10.2017, a to již od 17:00 hodin. Těšíme se na vás.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.