5. ZPÍVÁNKOVÉ ŠLÁPOTY - 12.5.2018
Iva Misařová a Michal Hrbáček si při všem shonu, který mají, udělali čas a připravili další
ročník "Zpívánkových šlápot". Tentokrát putovníky zavedla akce do Luštěnic, aby poté turisticky pěším pochodem zvládli trasu do Loučeně, kde pochod končil v restauraci "U Náměstků".
Předpověď počasí vyšla. Probudili jsme se do hezkého slunečného dne. Ráno byl sraz ve vlaku, který stál na druhém nástupišti v Nymburce. Směr Mladá Boleslav s odjezdem v 9:04 hodin. Ještě před příchodem na nástupiště se účastníci "Šlápoty" mohli podívat na historickou soupravu vlaku složené z parní lokomotivy a připojených starých osobních vozů s ještě dřevěnými lavicemi a plošinami před vstupem do vagónů. Vlak dokonce jel stejným směrem jako my, ale končil v Dobrovicích. Nemohli jsme ho však využít, protože tam bylo jiné jízdné a byla by to i velká komplikace.
V motoráčku se nás sešlo něco přes dvacet s tím, že ještě další dojedou auty a na kolech. Cesta vlakem trvala jen krátce. Z Nymburka to není ani dvacet kilometrů.
Prvním postupným cílem byla restaurace "Mušketýr" v Luštěnicích. Byla to ze železniční zastávky krátká procházka. Směr do centra obce kolem místního, hezky zrestaurováného zámku. V restauraci již nás čekali a navedli nás do venkovního zahradního posezení, které je za vlastní budovou restaurace. Budova vytváří i zvukovou izolaci od rušné hlavní ulic, a tak tam byl klid a pohoda. Posezení u jednoduchých dřevěných stolů krytých velkými barevnými slunečníky. Vedle posezení je i hezké dětské hřiště vybavené různými atrakcemi.
Bez většího otálení muzikanti "vybalili" nástroje z obalů, Iva přivítala pochodníky a začalo se hrát. Výborné bylo, že vedle mandolíny, housliček a pěti kytar tam s námi byl i Tom Kavka se svým "barelem". Sice to není klasická basa,
ale docela slušně dává muzice potřebný rytmus. Tom se za poslední dobu výrazně zlepšil, takže to není jen náhodné "brnkání", ale má to i odpovídájící tóny. Rádi jsme ho mezi sebou přivítali.
Kytaristů tam bylo "hafo", ale je třeba vyzvednout Fandu Nováka. Jednak tu předvedl novou kytaru, a také je ho třeba pochválit za to, že vůbec přijel. Odpoledne měla jeho coutry skupina vystoupení, a tak hned po hraní v Luštěnicích odjel a už pochod neabsolvoval.
Na to, že se hrálo "pod širou oblohou", tam nebyla špatná akustika. Písnička šla za písničkou. Dokonce i na tanečky došlo, takže panovala všeobecná spokojenost. Ta byla umocněná dobrou obsluhou a dobrým jídlem. Ke kafíčku byl ještě dortíček se šlechačkou .. Nemělo to chybu. Dokonce se ozývaly hlasy, že by nebylo marné do Luštěnic občas zajet. Je to ale přece jenom trochu "z ruky", takže to zůstane jenom jako nápad.
Sice jsme se tam dobře bavili, ale nastal čas, kdy bylo třeba pokračovat v cestě. Country tančečníci se rozloučili, do auta Marušky Málkové se naložily nástroje a ostatní vyrazili, tentokrát "po svých". Zpět k železniční zastávce a potom po polní cestě přes vesničku Smilovice. Na jejím konci velká stříbrná sila. Po pravé straně je vidět obec Bratronice, ale to je mimo "štreku". Uprostřed polí byla krátká zastávka u božích muk, u kterých stojí osamělý strom a lavička. Od křížku to bylo ještě asi kilometr na okraj lesa, který pochodníky přivítal tabulkou "Hlavní alej". Poslední necelé 3km se vedly stále lesem až na okraj Loučeně. Byla to hezká procházka letním lesem. Je to oblast, kam se chodí na houby, ale letos to zatím s houbami vypadá špatně. Je hrozné sucho.
Někteří z poutníků se hned po příchodu na Loučeň odměnilo výbornou zmrzlinou ve známém kiosku "U Otomonských",
aby potom všichni došli do cíle pěší etapy - do venkovních prostor restaurace "U Náměstků". Tam je již očekával předvoj složený z Marušky Málkové, Zdeničky Wintrové, Blanky Plačkové a Jirky Steklého. Ti totiž tu pěší část putování absolvovali autem, kterým také dovezli i zmíněné hudební nástroje.
Bylo těsně před druhou hodinou odpolední a nejvyšší čas doplnit kalorie. Nějaký čas trvalo než se všichni najedli a utěšili žízeň. Přitom nastaly meditace, jak uspořádat stoly, abychom k sobě měli co nejblíže. Byl tu totiž problém, s kterým se nepočítalo. To posezení pod vzrostlými a kvetoucími kaštany je sice pěkné, ale majitelé restauraci vytvořili velice stabilní sezení z palet na přepravu zboží. Docela hezké na pohled i přijatelné na posezení, ale bez šance na jakoukoliv změnu v rozmístění.
Nakonec se došlo k rozhodnutí, že se využije vyvýšené podium mezi kmeny vysokých kaštanů a na něm se umístí jeden ze dvou mobilních stolů a k němu se přidají lavice. Jakmile se však lavice obsadila, ozvala se velká rána. Lavice totiž nevydržela tíhu těch,
kteří si na ni sedli a málem došlo k úrazům. Naštěstí to dobře dopadlo. Lavice byla nahrazena židlemi, které jsme nanosili z lokálu.
Ještě několik změn v rozmístění muzikantů a začalo se z muzikou. Ani nemá cenu popisovat co se hrálo. Snad jen to, že tentokrát se hrálo spíše na přání. A také to, že některé písničky se hrály až v příliš vysokém tempu. Chudák Tom měl co dělat, aby mu stačil a jen občas se ozval, aby se trochu zvolnilo.
Přivítali jsme mezi sebou i cyklisty z Velkého Oseka, kteří hned posílili naši pěvěckou sekci. Tentokrát však byli pouze ve dvou.
Ani o vtipy nebyla nouze a Iva nemusela vybízet lidi, aby nějaké "přihodili do placu". Byl totiž v našich řadách kantor, který je přímo "sypal z rukávu". Konečně, můžete ho vidět i na vložené fotce.
Mezitím se na obloze objevily mraky a trochu i sprchlo. Zajímavé bylo, že jsme byli zřejmě na okraji oblasti, kde pršelo, protože v jednu chvíli na jedné straně zahrady pršelo a na druhé ani kapka. Byl to jen malý deštíček, který zanedlouho přestal. Vyřešila to krátká pauza, po které se trochu otřely stoly a "jelo se dál".
Všechno má svůj konec. Po šesté odjížděl z Loučeně autobus, takže se skončilo a rozjeli jsme se do svých domovů. Byl to příjemně strávený den a je na místě poděkovat Ivě a Michalovi za práci, kterou měli s organizací.
Z celého průběhu "Šlápoty" je pár fotek, které si můžete prohlédnout po rozkliknutí tohoto odkazu.