PO DELŠÍ DOBĚ U VODÁRNY - 10.6.2018
V posledních letech jsme přes léto chodili hrát do pivnice "U Kocoura". Vlastně ani ne do
vlastní pivnice, ale do krytého pavilonu na břehu Labe, který k pivnici patří. Sice tam bylo dost teplo, ale dalo se slušně odvětrat. Naučili jsme se pracovat i s roztahovací žaluzií, takže pohoda. To však platilo jen do minulého roku. Je fakt, že nejsme žádní "pivaři", a tak konzumace asi neodpovídala požadavkům pana majitele, takže nám pro letošek nepotvrdil termíny.
Začali jsme hrát v restauraci "Žofín". Venkovní přístřešek nám vyhovoval, i když to k ideálu mělo daleko. Máme však řadu příznivců, pro které je uzavřená lávka velkým problémem, takže účast byla výrazně nižší než jsme byli zvyklí. Proto jsme přivítali zprávu, kterou nám dala Zdenička Winterová - opět se otevírají dvě restaurace, kde jsme již hráli, a to "U Vodárny" a posléze i "Na Tarase". Nebylo to snadné rozhodování, ale nakonec jsme se dohodli, že zkusíme oslovit nové nájemce restaurace "U Vodárny". Jednak je u ní hezká zahrádka a vnitřní prostory jsou asi nejlepší, které jsme v Nymburce poznali. Však tam proběhly v jednom roce velké
oslavy šedesátin našeho Fandy Nováka a podařený Silvestr.
Nájemci souhlasili, a tak již bylo svoláno hraní na nedělní podvečer do restaurace "U Vodárny". S ohledem na panující vedra jsme počítali, že se bude hrát na zahrádce, ale těsně před začátkem na nás seslal svatý Petr malý deštíček, který nás zahnal do vnitřních prostor. Venku sice přestalo pršet, ale vše bylo mokré.
Uvnitř jsme byli již od začátku "jako doma". Nic zásadního se tam nezměnilo, takže jsme hned na začátku věděli, jak muzikanty usadit. Baskytaristu, kterým byl obět Honza Osička, pěkně do rohu, kde měl k disposici nejen dost prostoru, ale i malý stoleček, takže mohl být nanejvýše spokojený. Vpravo od něho Iva Misařová s mandolinou, Michal Hrbáček s kytarou, Blanka Plačková s housličkami. Vedle Blanky se nakonec usadil i Fanda Novák s kytarou. Nalevo od basy Petr Kabeš s banjem a Jirka Steklý s kytarou. Za ním seděly naše Kamélie - Růženka Masopustová a Marušky Málková a Steklá.
A málem bych zapomněl - před Ivou seděl se svými harmoničkami a rytmickými drobnými nástroji další z Nováků - Láďa.
Prostory restaurace se slušně zaplnily. Sice nebylo plno, ale přišlo dost lidí, takže všechny stoly byli obsazeny. Řada židlí však zůstala prázdná, takže věříme, že příště to bude ještě lepší.
Začalo se pěkně zostra. Žádná zvuková zkouška. Jen Milka Jelínková byla pověřená, aby zhodnotila vyváženost hlasitosti mezi mandolinou, baskytarou, housličkami, které byly zapojeny do aparatůry a zda jim akustické kytary a banjo stačí. Milka ten úkol brala velice zodpovědně. Svědčilo o tom její zaujetí. Ani se nezapojila do zpěvu.
I když se hrálo podle připravených seznamů, hodně se vkládaly písničky na přání. Opětovně se potvrdilo, jak kvalitní pěveckou oporu máme v sále. I když to má menší chybu - velkou převahu tam mají ženské hlasy.
Když potom dojde na písničky, kde se mají mužští projevit, jde především o "vypalovačky" v tónině G, potom to není "to pravé ořechové". Stejně tak v písničkách, kde mají střídavě zpívat ženy a muži. Třeba
"Proměny" nebo nově "Šest bílých koní". Tam musí občas ženy vypomoci. Bohužel, mužských s výraznými hlasy je málo. Muži, voláme SOS, kdo si chce s námi zazpívat, přijďte. Budete vřele přivítáni.
Atmosféra byla velice příjemná, a to se ani tentokrát netancovalo. Sice tam byl jeden nesmělý pokus, ale nikdo další se nepřidal, takže zůstalo jen u toho pokusu.
Když je řeč o příjemné atmosféře, tak se tím míní především pocitová záležitost. Jinak v místnosti bylo dost teplo a i když byly otevřeny vstupní dveře i dveře do zahrádky, nestačilo to. O přestávkách se chodilo ven na čerstvý vzduch. Dokonce se meditovalo, zda se nepřestěhovat do zahrádky, ale asi by to nebylo jednoduché. Jednak tam není tolik míst u stolů, ale ani tam snad není osvětlení.
O tom bude ještě třeba jednat s nájemci restaurace, pro případ, že bychom příště byli venku.
Před závěrem se hrálo několik písniček, které byly do repertoáru Zpívánek zařazeny nově - "Šest bílých koní", "Kůň bílý", "Dej Bože můj" a také úplná novinka "Kytka" od Nedvědů. Je to zpěvná písnička a jistě se "chytí". Má zpěvnou a chytlavou melodii, ale s ohledem na refrény, kdy se prolínají dva rozdílné texty, to není na zpívání jednoduché. Příště to už bude jistě lepší.
Čas rychle plynul. Bylo už dost po desáté a stále se objevovaly návrhy na další a další písničky. V tom "kalupu" Iva málem zapomněla i na klobouk, který urychleně poutoval místností, aby se ho nakonec uchopil pan Mattek a vše dal do pořádku. Když už je řeč o panu Mattekovi, tak je na místě připomenou jeho nahlas vyslovenou pochvalu, a to nejen ve směru ke Zpívánkám, ale i lidem, kteří na naše hraní chodí. Potěšilo to a je to i poznání, že se nám daří realizovat jeden z našich základních záměrů - zatáhnout do muzicírování další lidi.
Před závěrečnou písničkou dojednala Iva termín dalšího hraní. Bude to tentokrát pátek 22.6.2018 opět U Vodárny v 18.30h.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.