VYDAŘENÝ VEČER V SEMAFORU - 3.11.2018
Po třech týdnech pauzy se sešly Zpívánky se svými příznivci opět v sálku restaurace
"Semafor" v Nymburce. Zřejmě delší pauza, ale i také vzpomínka na předcházející večer, který se konal ve stejných prostorách, vedly k tomu, že ten, kdo přišel o půl hodiny po půl sedmé, měl problém s místem. Jestli se při popisu návštěvnosti občas vyskytl pojem, že bylo plno, ale ještě několik židlí bylo prázdných, tak tentokrát to neplatilo. Nejen, že byly plné všechny židle v sále, ale nově příchozí si museli přinést židli z lokálu. Pokud tam ještě nějaké byly. Někdo si dal dokonce tu práci, že došel k číslu přes 50 lidí.
Přišli nejen naši věrní příznivci, ale objevily se i nové tváře a potěšitelné bylo, že mezi nimi byli i lidé středního věku.
Semafor již máme "omakaný", a tak je umístění a rozmístnění muzikantů již dané. Menší problém nastal jen v tom, že přišli další dva kytaristé, kteří nepatří do základu Zpívánek, ale rádi je mezi námi vždy přivítáme - Vlastík Černý a Vendulka Šaldová. Ti nakonec, spolu s Vlaďkou Černou, obsadili koutek za Zpívánkami a v pohodě tam vydrželi až do konce.
Když jsem u muzikantů, tak je na místě kvitovat přítomnost dvou Nováků - Pavla, který přijel z Plzně a posílil kytarovou a mužskou pěveckou sekci. Druhý - Láďa, obohacuje barvu muziky na své harmoničky. Jeho sóla u melodických a melancholických písniček jsou výtečná a radost je poslechnout. A když jsme u těch muzikantských posil, tak by bylo chybou zapomenout na Šárkou Pekárkovou, která se přidala k našim zpěvačkám.
Už je pomalu "nošením dřeva do lesa" skutečnost, že průběh večera má poměrně stabilní průběh - nejdříve sekce deseti písniček v připraveném pořadí a v druhé části potom mix připravených sekcí písniček a písniček na přání. Mezi tím pauzy na občerstvení, "odskočení" a hovor. Ta režie se uplatnila i tentokrát. Díky tomu, že se s tím většinou lidé ztotožnili se výrazně snížil šum v sále a dá se "v pohodě" muzicírovat.
V seznamu připravených písniček již se pohybujeme za číslem 140. Zdánlivě to není hodně.
Ale jsou to písničky, které se skutečně hrají, takže je možné je na vystoupeních obměňovat. Vždy se výběr písniček předem určí, aby se série neopakovaly. To samozřejmě platí pro tu část, kterou určují Zpívánky. V části, kde se hraje na přání je to jiné. V naprosté většině se jedná o stále se opakované tituly. Vůbec to nevadí. Jedná se o pěkné písničky, které si opět a opět rádi zahrajeme a zazpíváme s publikem.
Již od začátku večera vyzývala Iva Misařová přítomné k tanci a připravovala pro ně vhodný prostor. Dlouho se k tomu nikdo neměl, ale v druhé části večera se osmělila jedna dvojice a hned se k ní připojili další. Faktem je, že s tím prostorem to bylo horší. Ten sál se prostě "nafouknout" nedá a místa bylo málo. Řešením by asi byla hospoda s větším sálem, ale to není na pořadu dne.
Překvapením nejen pro přítomné návštěvníky, ale i pro muzikanty bylo,
že šéfka Zpívánek Iva zcela neočekávaně "vytáhla" z databáze našich písniček naprostou novinku, kterou jsem si přitom lehce zkusili na zkoušce - "Marnivou sestřenice". Přitom je to hráčsky složitá záležitost, protože jsou tam jak sóla na mandolínu a kazoo, ale především v průběhu se přechází po půltonech do čtyřech stupnic a "jede" se hodně rychle. Zejména tónina Fis "dává zabrat", protože jsou tam složité a málo hrané akordy. Přesto jsme to docela slušně zvládli. Pomohlo tomu, že je to písnička, která provázela mládí většiny lidí v sále. Bez problémů zvládli nejen melodii, ale i slova. Možná, že to je i taková výzva, abychom se věnovali i dalším písničkám z pražského Semaforu či jim podobným, které byly před časem velice populární a jsou v našem podvědomí.
Původně předpokládaný konec o desáté dávno uběhl a ozývaly se další a další návrhy na písničky. Několik bylo pomalejších, ale většinou se jednalo o "vypalovačky" jako "Zrádný banjo", kde opět perlil náš banjista Petr Kabeš,
který k tomu přidal i "Růže z Texasu".
Celou sérii písniček na přání završil náš kytarista Fanda Novák "Svařákem". Je to jeho oblíbená skladba. V duši je totiž Fanda rocker a tvrdý rytmus má "v krvi". Vedoucí Zpívánek Iva odložila mandolinu, uchopila se tamburíny a začala tančit. Nedříve na podlaze, poté vyskočila na židli. Vzápětí se přidali další a vznikla "trma vrma". Konečně, můžete se o tom přesvědit na několika fotkách v přiložené fotogalerii.
Blížila se jedenáctá a blížil se i konec našeho muzicírování. Tradičně zazněla písnička "Sbohem lásko" a šlo se domů.
Večer se skutečně povedl. Jeden z přítomných ho dokonce nazval "bombastickým". Je to hodně nadnesené. K takovému přívlastku to jistě má ještě hodně daleko, ale budeme rádi, když se s takovým či podobným pocitem budou rozcházet lidé i příště.
Pro Zpívánky je příjemné zjištění, že její krédo zapojit do "muzicírování" naše stálé přiznivce a získávat příznice další, se naplňuje. Není to podbízení, ale konstatování : v průběhu večerů jsme získali výborný pěvecký sbor, který dovede zazpívat i někdy složitější aranžmá písniček. Zpívat nejen "zaběhlé", ale naučit se i písničky nové. Je to sice i s pomocí připravovaných textů, kterými se přůběžně doplňují zpěvníky. Ale to považujeme za normální. Kdo je v našem věku, bláznivé době a frekvenci hraní schopen se texty naučit zpaměti? Pryč jsou doby, kdy se běžně zpívalo. Z té doby "v hlavě" máme hodně písniček, které se nám vybaví a příležitostně si je s chutí zazpívat. To je ale "jiná písnička".
Je taky místě pochválit obsluhu v restauraci. Servírka Romana jen "kmitala" a stačilo, aby někdo měl před sebou téměř prázdnou sklenici či pohár a mohl se spolehnout, že během pár desítek vteřin dostane další pití. A nejen pití bylo připravené pro návštěvníky. Dalo se tam i dát "něco k snědku".
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.