Den žen "U Vodárny" - 9.3.2019

Možná, že někoho nezúčastněného zarazí nadpis článku, a to nejspíš ty, kterým oslava svátku žen už nic neříká. Ale opravdu mladých je mezi Zpívánkami a jejich příznivci opravdu málo. Přitom ta hezčí část má výraznou početní převahu. Právě pro ni připravila vedoucí Zpívánek Iva Misařová příjemné překvapení. Nejdříve to přítomným naznačila, aniž by řekla, o co se jedná .... Krátce po zahájení začaly přicházet maminky s malými dětmi, takže jsme se začali domýšlet, že by to mohlo být přednášení básniček či tanečky. Tyto doměnky utvrzovalo skotačení dětí v průběhu hraní. Nakonec se z toho "vyklubalo" předání přáníček k MDŽ. Ta přáníčka děti vytvořily v rámci školní výuky a předaly přítomným ženám. Bylo to velice milé. Však jsme je při odchodu všichni ocenili potleskem.

Vraťme se k průběhu "muzicírování". Začalo se před téměř plným sálkem restaurace skoro přesně ve stanovený začátek, tedy v 18:30 hodin. Všichni muzikanti totiž dorazili včas, a hlavně ti, kteří napřed musí "natahat dráty" a aktivovat hudební nástroje napojené na reprobedny. Pro tento večer to byla Iva Misařová s mandolinou, náš nový baskytarista Roman Lunda, hostující houslista Jirka Váňa a dnes již téměř kmenový hráč na harmoničky a perkusy Vlasta Dymáček. Když jsme u těch hostujících muzikantů, tak nesmíme zapomenout na manželku Jirky Váni Ivu, která krásně podbarvovala muziku hrou na akordeón a ještě na Vendulku Šaldová s kytarou. Tentokráte scházel její souputník Vlasta Černý. Dokonce se tam krátce mihl i mladičký kytarista, kterého následně můžete najít v obrazové galerii, ale na toho to bylo asi moc, a tak poměrně brzy s maminkou odešel.

Jediný prázdný stůl, který se uvolnil po odchodu maminek, byl záhy obsazen partou, která dorazila až Liberce a jeho okolí a rychle se zapojila do průběhu večera, a to zejména do jeho závěru. Ale k tomu se ještě dostaneme.

V tomto večeru jsme se programově vrátili "ke kořenům". Hráli jsme totiž písničky, které máme zařazené v našich zpěvnících na jejich začátcích. Prakticky jsme je odehráli od jedničky, což je naše úvodní - "Co nevidět se sejdem" až po třicátou, což je "Báječná ženská". Tedy písnička, která se žánrově i obsahově přímo nabízela na dnešní večer.

Potom začaly převládat písničky na přání, které byly občas "proloženy" písničkami podle našeho výběru. Hraní mělo příjemný průběh, který byl důsledkem nejen naší hry, ale výrazně i zpěvem ostatních přítomných v sále.

Poměrně často se k sólům dostával Vlasta Dymáček se svými harmoničkami. Nejen, že na ně hraje výtečně, ale je také i krásně slyšet. Pořídil si k nim totiž zvukovou aparaturu se speciálním kulatým mikrofonem, který se krásně "schová" do dlaně a zároveň mu umožňuje bezproblémové držení harmoniček. Na mikrofonu má dokonce ovládání hlasitosti. No, to se hned tak nevidí a neslyší ... Asi nejvíce vynikl v písničce "Jižní vlak", kde jeho příjezd houkajícího vlaku byl autentický. Konečně to už předvedl i na minulém hraní, ale asi nás to vždy osloví.

Když jsme u těcho sól, tak si tentokrát zahráli všichni, kdo ve Zpívánkách sóla hrají. Především její vedoucí Iva, která prakticky většinu písniček začíná a má v nich i sóla, dál i housličky (pro dnešek v podání Jirky Váni), ale i banjo v rukách Petra Kabeše, který se do toho dovede věru opřít a flétnička Jirky Steklého, který ten večer musel občas zaskakovat i v partech, které jinak hraje Blanka Plačková na housle. Jo, a nesmíme zapomenout na basu Romana Lundy, který se ukazuje jako výborná posila do našich řad. A to jak jako muzikant, tak i lidsky.

Všestranná spokojenost přítomných až na Ivu, které chyběli tanečníci na parketu. Lidé dlouho odolávali opakovaným výzvám až do momentu, kdy jednu z dam od Libereckého stolu strhla k sólové taneční produkci rytmická písnička. Potom se osmělili i další a parket byl rázem zaplněný. Vyvrcholením byla "Šenkýřka", kdy tanečnice předváděla kreace i na stole.

Večer se chýlil k závěru, ale zejména naši hosté z Liberce navrhovali další a další písničky. Čas se začal natahovat přes původní záměr. Nakonec to vyřešil nájemce restauace tím, že na čas vypnul v sále elektřinu. A to nakonec všechny přesvědčilo, že je třeba skončit. Zazněla tradiční závěrečná "Sbohem lásko" a šlo se domů.

Venku v průběhu večera dokonce zapršelo, ale při našem odchodu déšť přestal, ale byl prudký nárazový vítr. Těm, co se vraceli pěšky či autem, to moc nevadilo, ale "kolaři" dostali zabrat. Při výjezdu na volnou plochu se museli pořádně opřít do pedálu. Vendulka dokonce občas musela ze sedla dolů a kolo vést ...

Příští hraní je opět v restauraci "U Vodárny", a to v sobotu 23.3.2019. Opět od 18:30 hodin.

S těmi fotkami je to tentokrát asi nejhorší za dlouhé období. Stále nemáme nikoho, kdo by mohl fotit v průběhu hraní z plenéru. Tentokrát chyběla i Maruška Steklá a tak všechno zachraňoval Jirka Steklý. A ono hrát, zpívat a ještě fotografovat (navíc jen z jednoho místa) - to se prostě nedá zvládnout. Takže fotek je opravdu málo a chybí zejména z průběhu hraní. Zkusili jsme i přetáhnout fotky z mobilu, ale jejich kvalita není nejlepší a na velké obrazovce by neobstály. Takže tady si můžete otevřít ty, co se podařilo získat.

Zpět na stránku Realizované akce.