SILVESTR NA ZIMÁKU - 31.12.2019
O tom, že i letos Zpívánky uspořádají Silvestrovský večer se vůbec nepochybovalo. Pořádají ho již
snad šest let a ty minulé, s mottem první republiky, byly nadmíru vydařené. Trochu problémem bylo místo akce. Tradiční prostory restaurace "U Vodárny" jsou již řadu měsíců uzavřené, na "Žofín" je to trochu z ruky a v "Semaforu" o akci neměli zájem. Padly další návrhy a jako lákavá možnost byl typ na využití zahrádkářského areálu, který je na soutoku Velkých a Malých valů. Ukázalo se však, že ho má již řadu let zadaný parta lidí z Drahelic. Nakonec se problém vyřešil tím, že se vedoucí Zpívánek dohodla s provozovateli "Postřižinské restaurace", která je v přízemí hlavní budovy zimního stadionu v Nymburce.
Většina z nás ani nevěděla, že tam ta restaurace je. Známější je totiž restaurace v patře s výhledem na ledovou plochu. Iva "Postřižinskou restauraci" poznala, když tam hrála se sesterskou skupinou "Vrzavá Susy". Vzala si na sebe i projednání záležitosti s provozovateli. "Plácli si" a dohodli i podmínky. Příprava mohla začít. Na zkoušce se dohodlo, že silvestrovský večer bude v duchu country.
Vytiskly se vouchry a rozběhl se předprodej.
"Organizační výbor" ještě v průběhu vánočních svátků dohodl vlastní organizaci večera - výběr písniček, stolové uspořádání restaurace, umístění skupiny, tanečního parketu, jeho výzdobu ..
Již při příchodu prvních návštěvníků bylo zřejmé, že se na večer všichni dobře připravili. Děvčata ve slušivých pestrobarevných širokých sukních a blůzičkách, mužští v kostkovaných košilých, většinou v texaskách a na hlavách kovbojské klobouky. Jen nábojový pas a colty jim chyběly. Bylo se na co dívat.
Pečlivá příprava se vyplatila. Každý z účastníků měl připravenou nejen jmenovku, která ho bez velkého hledání navigovala na místo, ale i seznam písniček, které se budou v průběhu večera hrát. Ve výběru byly především písničky vhodné pro tanečníky, ale byla tam i řada písniček k poslechu.
Účastníci byli dochvilní, a tak nebylo na co čekat. Iva zavelela a mohutný sbor podpořil muzikanty a
kmenové zpěvačky v úvodní "Co nevidět se sejdem". Aby ti, kteří tam nebyli, byli v obraze, tak je na místě konstatovat, že základní kádr muzikantů i zpěvaček byl kompletní. Jen na baskytaře vystřídal Romana Lundu Vlastík Dymáček a kytarovou sekci posílili Vendulka Šaldová a Vlastík Černý.
Ve výběru dostaly přednost písničky, kde hraje prim banjo. Petr Kabeš totiž již předem oznámil, že naši společnost musí opustit, protože ještě měl další povinnosti. Náležitě to také využil a jeho "Růže z Texasu" či "Když náš táta hrál" a další přinesly zasloužený aplaus na otevřené scéně.
Pásma živé hudby střídala reprodukovaná hudba, a tak i muzikanti měli možnost zatančit si sami. K vidění byly vidět občas i pozoruhodné taneční kreace.
Vnitřní velká okna restaurace směřují na útroby zimního stadionu, kde se střídaly
skupiny hokejistů. Probíhal tu mezinárodní turnaj neregistrovaných hráčů, kteří tu po svém slaví konec roku. Kolem desáté však byl prostor již opuštěný a tmavý. Zůstali jsme na stadionu sami.
Kvapem se blížila půlnoc. Na rozdíl od minulých let nebyl žádný proslov, ale jen prosté odpočítávání času, které přerušilo živou muziku. Učástníci se chopili připravených skleniček se šampusem a nastalo všeobecné přiťukávání spojené s přáním všeho nejlepšího do roku 2020. Přál si každý s každým a tak po sále putovali jak jednotlivci, tak i skupinky. Svědčí o tom i řada fotek. Jedna z nich je vložena do textu a ostatní najdete v přiloženém odkazu na datové úložiště.
Potom se většina vyhrnula z prostor restaurace ven, aby se buď jen pokochala probíhajícími ohňostroji okolo, které se objevovaly na vícero místech, či se dokonce aktivně zúčastnila odpalování rachejtlí vlastních. Bylo se na co dívat. Bylo až s podivem, jak se ještě dlouho po půlnoci ozývaly hromové rány a na nebi se objevovaly
kaskády různobarevných světel.
Řada účastníků se po půlnoci rozloučila a šla "do hajan". Je to přece jen dost náročné aktivně se veselit přes šest hodin. Jádro však ještě vydrželo a pokračovalo v dalších oslavách.
Začínající první den nového roku byl totiž příležitostí pro oslavu narozenin Olinky Říhové a její sestry, našich krásných dvojčat.
Je na místě pochválit obsluhu, která se úžasně starala aby nikdo dlouho nezůstal bez nápoje či hladový. Občerstvení, které každý z nás dostal bylo tak bohaté, že když ještě připočteme jednohubky, cukroví..., to co většina přinesla z domova, tak pro řadu byl problém to všechno sníst.
Nakonec všechno jednou končí. Ještě zaplatit útratu, rozloučit se a lidé vycházeli do prvního dne nového roku. Doufejme, že nám přinese především pevné zdraví, pohodu a trochu toho štěstíčka.
Fotodokumentace by tentokrat mělo být dost. Na místě bylo několik lidí s foťáky a hodně momentek a zřejmě i videí bylo pořízeno na mobily. Uvidíme, kolik z toho se na web a úložiště dostane. Vše záleží, kolik lidí své záběry pošle autorovi těcho stránek. Zatím se můžete podívat na základ, který je k disposici.