PO DELŠÍ DOBĚ OPĚT SEMAFOR - 29.2.2020
Je již konec února a zatím nebyla možnost si zahrát a setkat se se svými příznivci v naší "domovské"
restauraci "SEMAFOR". Přičinou bylo to, že provozovatelé Semaforu ještě mají hostinec v Pístech, kde pořádali o sobotách taneční zábavy a pro nás už neměli čas.
Trochu jsme měli obavy, jak to dopadne s návštěvou, protože počasí bylo nevlídné. Vlhké sychravo a k tomu možná i obava s chřipek a všude prezentovaného koronaviru. Ukázalo se však, že obavy byly liché. Ještě před začátkem hraní byl sálek velice slušně zaplněný, a tak jsme měli možnost pozdravit se s přáteli, které na našich akcích vždy rádi vidíme.
Ve složení Zpívánek sice chyběli někteří muzikanti, ale i tak byl jejich počet dostačující a hlavně v dobrém nástrojovém obsazení, kde chyběli jenom foukačky. Na basovovou kytaru alternoval Vlasta Dymáček a jako obvykle s velkou bravůrou. Tentokrát nebyli žádní hosté s hudebními nástroji. Chyběli i jinak obvyklí kytaristé Vendulka Šaldová a Vlastík Černý.
Těch několik málo nástrojů, které potřebují "šťávu" bylo včas napojených na zdroje i reproduktory, takže nebylo na co čekat. Vedoucí Zpívánek Iva Misařová přivítala přítomné a na zahájení zazněla "Co nevidět se sejdem", kdy nástrojová sekce byla podporována mohutným sborem jak kmenových zpěvaček, tak i ze sálu. Poté už šla písnička za písničkou.
V průběhu večera přicházeli další a další lidé. Jak naši příznivci, tak i pro nás neznámí lidé. Nakonec zbylo jen pár prázdných židlí. Jinak plno.
I na tanečky došlo. Jakmile se osmělil první pár, tak se vzápětí přidávaly další. To se samozřejmě líbilo šéfce Zpívánek, a tak okamžitě reagovala sérií skladeb, které byly pro tanec vhodné. Sálek v Semaforu však neoplývá prostorami pro tanec a tak se chvílemi tančilo všude, kde jen to bylo alespoň trochu možné. Na vloženém obrázku a zejména ve fotogalerii uložené na internetovém úložišti,
která je pod dole vloženým odkazem, se o tom můžete přesvědčit.
K vidění byly vidět jak klasické taneční kroky, tak i všelijaké taneční kreace vyplývající z momentálního rozpoložení i umění jednotlivých párů. To už se do víru tance zapojily páry nejen ze sálu, ale i z výčepu.
Průběh večera byl standartní - nejdříve dvě dlouhé série písní ve stanoveném pořadí a poté už to byly kombinace. Série podle pořadí a do toho písničky na přání.
Není to nic neobvyklého, ale u písniček na přání je možné vysledovat, že se s velkou pravděpodobností opakují stále tytéž písničky. Je to normální. Rádi si poslechneme, případně si i zazpíváme písničky, které umíme a máme rádi.
Když je řeč o písničkách, tak jste si mohli všimnout, že v průběhu času vyřazujeme některé z písniček se seznamů a nahrazujeme je
novými. Tento večer z nových zazněly např. "Jó, třešně zrály", "Slavíci z Madridu" a "Loudavej vlak". Zejména ty první s námi zpíval celý sál. Jak by ne, připomínají nám léta našeho mládí. Můžete se těšit i na další, které již "pilujeme" na zkouškách. Nemusíte se obávat, že je neznáte či nebudete mít texty. Jsou to hezké a známé melodie. Texty nových písniček dostanete jako vždy k doplnění vašich zpěvníčků.
Už bylo hluboce po 11.hodině večerní, ale na muzikanty se "valily" další a další návrhy písniček na přání. Nakonec jich ještě několik zaznělo, ale byl čas večer uzavřít. Takže na závěr zaznělo "Sbohem lásko" a nastal čas k rozchodu. Muzikanti začali balit "fidlátka" a postupně vyráželi k domovu.
Večer se vydařil a někteří lidé se nemohli rozloučit. Postávali ve skupinkách a dělili se o zážitky z večera. Příjemným poznatkem bylo, že při odchodu přes lokál se ozývaly pochvaly i od "štamgastů", kteří si muziku pochvalovali a sdělovali, že některé písničky si s námi i zazpívali.
Na závěr je třeba opětovně pochválit obsluhu a to jak na výčepu, tak i v sále. Že by někdo v sále trpěl žízní nebo hladem, tak to ani náhodou. Sotva člověk dopil sklenici, tak už tam byla další. A to všechno v pohodě a s úsměvem. Poděkování za to.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.