LETOS POPRVÉ NA ŽOFÍNĚ - 3.7.2020
Po dalším uvolnění některých opatření spojených s bojem proti koronaviru jsme byli všichni natěšení na hraní a hlavně
setkání s našimi příznivci. Začali jsme "šňůrou" tří po sobě jdoucích pátků. První dvě vystoupení byly v restauraci Semafor, ale tentokrát jsme se rozhodli změnit břeh Labe a po delší době se vrátit na zálabskou stranu. V minulosti jsme hodně hráli v pavilonu hostince U Kocoura, který byl pro nás "tak akorát" velký. Ku podivu měl i docela slušnou akustiku. Později jsme se však přesunuli přes ulici do restaurace "Žofín".
Jak vnitřní prostory zálabské restaurace Žofín, tak i její venkovní posezení jsou našimi místy, kde často hrajeme. Zejména to venkovní posezení v horkých letních měsících je pro nás zajímavé . Je dostatečně prostorné a kryté pevnou střechou, takže nějaký ten deštík nevadí. Vedle toho je velkou výhodou, že provozovatel restaurace Břéťa Bobek zvaný Bob, je velkým příznivcem muziky, takže nám vychází vstříc.
Je však třeba přiznat, že tu existuje i menší problém, kterým je horší dostupnost pro lidi, kteří nemají svůj dopravní prostředek. Po stržení lávky obstarrává spojení mezi břehy Labe přes den přívoz. Ten však po 19.hodině končí, a tak pěší musí udělat poměrně velkou okliku, aby se dostali do města. Buď přes "železňák" nebo přes elektrárnu, a to může být pro někoho obtížné. Prokázalo se to i na návštěvnosti, kde chyběli i jinak pravidelní návštěvníci.
Dali jsme na vědomí, že začínáme již od 18:00, ale i muzikanti se scházeli "jako švábi na pivo". Když se k tomu přidají nezbytné přípravy na vlastní hraní (uspořádání stolů, naladění nástrojů a zapojení některých na všelijaká "hejblátka", na zesilovače a reproduktory, tak uplynula proti stanovenému začátku více než půlhodina. Teprve potom mohla vedoucí Zpívánek Iva Misařová přivítat přítomné slovně a potom celá skupina songem "Co nevidět se sejdem".
Když se hovoří o celé skupině, tak je na místě konstatovat, že až na Petra Kabeše a jeho banjo jsme skutečně byli kompletní. Petrovo banjo nám pomáhal nahradit výborný muzikant David Šitavanc. Na kytaru a zpěvem nám ještě pomáhala Vendulka Šaldová, kterou jistě poznáte na vložené fotce.
Asi nemá cenu podrobně popisovat celý průběh večera, protože by to bylo opakování předcházejících zpráviček - nejdříve písničky podle připraveného scénáře a v druhé polovině již spíše písničky na přání.
Za zmínku stojí skutečnost, že jsme zahráli téměř všechny nové písničky, které máme připravené. Jakýmsi spouštěcím mechanizmem byl požadavek Boba Bobka, abychom zahráli písničku "Hospodu na konci města". Tu však nehrajeme s původním textem, ale její zmodernizovanou verzi "Hospoda kdesi v Anglii". Povedla se, a tak jsme na ní navázali i další nové písničky.
Když je řeč o nových písničkách, tak je vhodné říci, že už dávno nehrajeme jenom country a popík. V průběhu večera zazněl i typický rytmus rock and rollu v songu "To máme mládež" či čardášově laděný "Sklípek", kteří mnozí znají v podání Ivony Přenosilové. Snad právě proto,že se jedná o letité písničky, tak si je hodně lidí s chutí zazpívala a nakonec ocenila i potleskem.
Rytmické písničky konečně přivedly na parket i tanečníky, kteří nám ukázali svoje kreace. Když to lidé dovedou, tak je na ně hezký pohled. Konečně, k muzice tanec neodmyslitelně patří.
I když jsou nyní dny, kdy je nejdéle vidět, tak přece se začalo pře desátou šeřit a pro většinu muzikantů a zpěváků nastal problém. Mají tam totiž mizerné osvětlení "bodovkami". To je tak dobré k tomu, aby hosté viděli, kde jim stojí na stole sklenice či aby viděli, kdo je okolo. Aby bylo vidět na noty či texty, tak to ani náhodou. Výhodu mělo pár jedinců, kteří využívají tablety,
ale ostatní to řešili všelijak. Rozsvítilo se několik lampiček, ale u zpěvaček musel pomoci i svit mobilního telefonu. Ani to však nám nakonec nevadilo a pokračovalo se dál v hudební produkci.
Byl krásný vlahý letní večer a z druhého břehu Labe se ozývala konkurence. V rámci hudebních akcí, které pořádá město, tam hrála skupina "Morčata na útěku" tvrdý rock. Jednak to není na druhou stranu Labe tak daleko a hlavně to do reproduktorů pouštěli "na plné pecky", takže jsme měli co dělat, abych je přehráli. No, možná jsme to trochu přehnal, ale slyšet byli.
Už byla řeč o Davidu Šitavancovi, tak je vhodné trochu se rozepsat o jeho banju. Proti obvyklým nástrojům jde totiž o jakouci cestovní verzi, která je podstatně menší a lehčí. Je to samozřejmě na úkor kvality nástroje, který není tak zvučný, ale zní jinak velice příjemně a jako doprovodný nástroj do menším skupin či dokonce jako sólový nástroj je to výborné řešení. V tom se dobře rozuměl s Pavlem Novákem, který si ze stejného důvodu pořídil ukulele. Oba nástroje mají podobné ladění, a tak si Pavel s chutí na banjo i zahrál.
I když se nám tam líbilo, tak všechno má svůj konec. Poděkování těm, kteří tam vydrželi až do konce a těšíme se na další shledání. Začali prázdniny a doba dovolených, takže budeme mít menší pauzu. Příští hraní bude zřejmě v sobotu 25.7.2020. Přesnější informaci se včas dozvíte.
Pro účastníky i ty, kteří chtějí lépe poznat průběh večera i vizuálně, tak na Rajčeti je vloženo několik fotek, které si zde můžete otevřít.