TADY JSME JEŠTĚ NEHRÁLI - 1.8.2020
Řeč bude o hraní v "Restauraci pod Eliškou", což je jedno z posledních míst, které jsme na svém
putování po nymburských hospodách zatím nenavštívili. A asi bychom tam nehráli, kdyby nedošlo k pozvání od nájemce restaurace pana Farkaše.
Docela jsme byli zvědaví, jak to tam dopadne, protože na první pohled to pro naši komunitu nebylo nejvhodnější. Je to totiž taková "protáhlá nudle", kde poměrně velký prostor zabírá barpult. Trochu to připomíná pivnici na zimním stadionu. Při naší obvyklé návštěvě tudíž nutně na později příchozí zbývají jen místa dosta daleko od muziky.
Tuto sobotu bylo v Nymburce rušno, a to jen několik kroků od Elišky. :
- Jednak se konaly "Přístavní slavnosti". V jeho rámci se sjížděly motorové člunu i jachty,
po hladině se proháněla šlapadla a hlavně paddleboardy, které se zde půjčovaly, a dokonce tu byli lidé, kteří zájemce o tento rekreační sport učili, jak se s tím jezdí. Na prostoru pod hradbami byla řada atrakcí a hlavně se na připraveném podiu střídaly skupiny s různými hudebními žánry. - Na špičce pod hydroelekrárnou se konal 2.ročník "Street Food Festivalu". V řadě stánků nabízeli jídla, která tak běžně doma nevaříte. Počínaje různými burgry, přes mořské plody, plněné tortily, holandské hranolky .. U několika stánků stáčili pivo malých pivovarů či víno z jižní Moravy. A lidé se potulovali od stánku ke stánku. Občas něco snědli či popili ..
- V neposlední řadě vylákalo lidi k procházce kolem Labe krásné počasí a nechyběli ani projíždějící cyklisté.
Tedy hodně lákadel a velká konkurence. Přesto jsme věřili, že ti naši "skalní" dorazí a pomohou
nám v našem muzikantském snažení.
Již předem je možno s potěšením ohlásit, že nás nezklamali. Zbruba hodinku po zahájení naší akce byl vnitření prostor restauce zaplněný. A nebyli to jen naši příznivci, ale poměrně i dost dalších. Jednak štěmgastů, ale možná i těch, které přilákala dovnitř muzika.
Zpívánky byly tentokrát téměř kompletní. Jen Mílu Vaníčka na base vystřídal hostující Honza Osička z Milovic, který si přivedl i posilu s kytarou. Začátek se trochu zdržel, protože se vyskytly technické problémy. Ten s kabelem k mandolině se podařilo rychle vyřešit, ale s housličkami Blanky Plačkové to bylo složitější. Při ladění došlo k vytržení držáku strun z těla houslí, což se nedá na místě opravit, a tak začala sháňka po jiných houslích. Hledala se náhrada, až nakonec naše zpěvačka Maruška Steklá nabídla housle svoje. Nelenila a pro housle dojela. A co se nestalo: při jejich ladění vznikl další problém, který o přestávce odstranil náš banjista Petr Kabeš.
Mezitím však už proběhl nějaký čas. Nemohli jsme tak dlouho čekat, a tak jsme začali bez houslí a vybírali písničky, kde housle nebyly tak důležité. Vedoucí Zpívánek Iva Misařová pohotově využila Petra Kabeše, který měl v následujích minutách hlavní slovo - "Zrádné banjo", "Růže z Texasu", "Hardy" ... To je jen krátký výčet "vypalovaček", kde banjo "hraje prim".
A právě ty "vypalovačky" jistě přispěly k tomu, že se lidé v sále rozezpívali a pomohli nám vytvořit hezkou atmosféru. Jen s těmi tanečky, které opakovaně Iva vyvolávala, to dlouho nešlo. To už i Blanka Plačková zprovoznila půjčené housle, a tak doplnila zvuk skupiny. Jen s těmi sóly to bylo složitější, protože hrála jen akusticky.
Plný sálek totiž přinesl i negativa v podobě zvýšeného šumu. Veškeré výzvy vedly jen k dočasnému zlepšení, a tak nezbývalo, než "přitlačit" do nástrojů i do hlasů. Nebylo to sice ideální řešení, nic jiného se s tím však nedalo dělat. Vedle housliček to poznamenalo i zvuk flétničky. Jen Petrovi a banju to nedělalo problém. Když se "opře do strun", tak je to slyšet "až na druhý břeh Labe".
Už byla řeč o hostujícím basákovi. Honza Osička potvrdil svoje kvality, i když bylo cítit, že je mu bližší bluegrass, než popík nebo některé skladby pomalejšího tempa. Vůbec to však nevadilo a byli jsme rádi, že nám "vytrhl trn z paty" a nahradil našeho kmenového basáka.
Herní pauzy tentokrát nebyly jen proto, aby si muzikanti oddechly od nástrojů, ale také aby venku nabrali trochu čerstvého vzduchu. Uvnitř bylo dost tepo a dusno.
Rozcházeli jsme se v dobré náladě. Velká frekvence podél Labe už skončila, ale od hradeb stále "dusal" nějaký drsný rytmus, který nás doprovázel až domů. Chudáci, kteří bydlí blízko kostela, náměstí, ale i na druhé straně Labe!
S fotodokumentací akce byl tentokrát velký problém. Vedle dlouhodobého problému, že nemáme fotografa, který by nám v té věci pomáhal, tak nebyl k disposici ani klasický fotoaparát a nezbylo než použít mobily účastníků. Takže proto je pořízených fotek málo, protože hodně jich bylo nutno vyřadit pro špatnou kvalitu. Fotogalerie tedy tentokrát žádná není.