POD ELIŠKOU - 25.3.2022
Blíží se konec března a na počasí je znát, že jaro je už tady. Již několik dní modré nebe,
sluníčko, a odpolední teploty již atakují téměř dvacítku. Paráda, i když na druhé straně si nejen zemědělci a zahrádkáři naříkají, že je hrozné sucho. Již několik týdnů pořádně nazapršelo. Však to také je v krajině znát. Vody ubývá v krajině i ve studních. Koncem týdne má trochu zapršet. Snad se to trochu zlepší.
Na východě zuří na Ukrajině boje a naše zem - a to včetně Nymburka - je plná běženců. Je to nepříjemná a složitá situace. Tím spíše je dobré "přepnout" myšlenky na normální situaci a do té zcela jistě patří i muzika.
Jak je patrno již z nadpisu, tentokrát padla volba našeho vysoupení na nymburskou restauraci "Pod Eliškou". Je šikovně umístěná prakticky v centru města, a tím dobře dostupná na návštěvíky. Prostorově sice není ideální, ale zase tak špatná není. Zpívánky se s tímto problémem "popraly" již několikrát.
Zpívánky nastoupily v trochu okleštěné sestavě. Chyběla kytara Fandy Nováka,
ukulele jeho jmenovoce Pavla Nováka a hlavně housličky Blanky Plačkové. Tomu se musel trochu přizpůsobit program i aranžmá některých písniček.
Přes počáteční snahu hrát jenom akusticky se prokázalo, že ve větších prostorech či "pod širým nebem" to není dobré. Prostě zvuk nemá dostatečné decibely. Zpívánky se proto postupně ozvučují a zatím posledním pomocníkem je prostorový mikrofon pro zpěvačky. Při vystoupení jsme ho použili po druhé a je třeba přiznat, že ozvučení zpěvaček je velkým krokem ke zlepšení kvality zpěvu, protože tady krásně vyzní ve vícehlasech. Na druhé straně si však děvčata musí dávat pozor na kvalitu zpěvu i zvuky, které do muziky nepatří. Mikrofon je totiž velice citlivý. V každém případě to je posun ve kvalitě zvuku celé skupiny. Snad tím přechod na zesilovače zatím skončil. Alespoň tomu vše nasvědčuje. Nikdy však neříkej nikdy. No, uvidíme ...
Z hlediska programu je už režie zaběhnutá - nejdřív písničky dle předem stanoveného pořadí a potom hlavně písničky na přání. V průběhu večera ještě vedoucí Zpívánek Iva Misařová reaguje na dění v sále a především - když je plný parket - posiluje taneční rej dalšími a dalšími tanečními písničkami.
Tak to bylo i tentokrát.
Tím, že chyběly housličky se o to více zdůraznila úloha zbývajících sólových hráčů. Vedle mandoliny a kláves v rukou Ivy Misařové, banja Petra Kabeše a flétničky Jirky Steklého ten večer zazněly mnohokrát harmoničky Vlasty Dymáčka, který nejen řadu melodií "podmalovával", ale také zahrál řadu sól. Dobře zazněla sóla, kdy hrálo duo harmonička a flétna. Ty nástroje se dobře doplňují. Ostřejší zvuk flétny dobře podbarvuje harmonika. Obdobně je to i v kombinaci housle a harmoničky nebo flétna, ale to až někdy příště.
Tentokrát nebyla návštěva veliká. I těch "skalníchů bylo málo. Od dvojice, která přišla již v polovině programu jsme se dozvěděli i jednu z příčin - na druhé straně Labe, v restauraci "Žofín" totiž hrála "Pístecká Duna" a hospoda prý je přeplněná lidmi. Na druhé straně je však možno říci, že ti, kteří přišli, se zapojili do dění v sále
a pomohli vytvořit velice příjemnou atmosféru.
Dokonce i na tanečky došlo, i když to dlouho vypadalo, že tentokrát se večer tančit nebude. Nakonec se odhodlal první pár, a potom už se přidaly i další.
Končilo se hluboko po jedenácté večerní. To už běžní štamgasti odešli a zůstali jen ti "skalní", kteří vydrželi až do konce. Cestou jsme potkávali jen pár lidí vracejících se z nějaké akce. Ostatní už byli doma u televize nebo v peřinách.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo.. Autoři fotek se omlouvají za špatnou kvalitu fotek. Omylem byl ve foťáku nastaven špatný režim.