Adéla - 1.9.2023
Podle kalendáře je stále ještě léto, ale spisovatel pan Vančura by konstatoval, že je to léto trochu podivné.
Postupně se střídají horka a počasí deštivé. Při minulém hraní, které se uskutečnilo také v hospůdce Adéla, bylo příjemné teplo a vše se odehrálo v pohodě. Doufali jsme, že tomu tak bude i tentokrát, i když předpověď počasí nebyla nejlepší a na večer byl opět hlášen déšť. Byli jsme optimističtí a rozložili jsme svoje nádobíčko na venkovní terase s nadějí, že to dobře dopadne. V horším případě se přestěhujeme do vnitřních prostor.
Tak se také stalo. Zahájili jsme svoji produkci s vědomím, že tentokrát nedorazí enkláva našich nejvěrnějších příznivců, kteří se zúčastnili vinobraní v nedalekém Vlkově. Také to bylo zpočátku znát, protože místa na terase byla obsazena velice řídce. Věřili jsme, že se to zlepší, protože hospůdka je dobře strategicky umístěna na místě, kudy většinou prochází lidé z Jankovického sídliště do města a zpět a doufali jsme, že se někteří u nás zastaví. V Nymburce začínalo posvícení a v centru města probíhalo několik akcí, takže naděje pozdějšího příchodu byla docela slušná.
Sestava Zpívánek byla poměrně kompaktní. Na bicí hrál opět Jirka Tuček a po delší době přišel "lžíčkař" Jirka .. Do plné sestavy chyběli jen Petr Kabeš a zpěvačka Šárka Hrubešová, která se ale dostavila později.
Po nezbytném sladění hlasitosti zvuku jednotlivých nástrojů i zpěvu z mikrofonů Zpívánky začaly svou produkci téměř přesně v plánovaném čase. Bylo příjemné, že i tak málo početné publikum odměňovalo každou písničku potleskem.
Aktivita publika se projevovala i tím, že na písničky na přání došlo tentokrát podstatně dříve než tomu je obvyklé. Jedno z nich bylo o písničku "Pověste ho vejš" a bylo provázeno bankovkou se slušnou nominální hodnotou. Jako pozornost a ocenění dostali hudebníci i alkoholové osvězení.
S malými přestávkami "šla písnička za písničkou". Pro zpestření večera zaznělo i několik písniček z repertoáru sesterské skupiny Vrzavá Suzy, kde nejlepší odezvu měl "Holubí dům" v podání Jirky Tučka.
Naše očekávání příchodu dalších diváků se vyplnilo. Okolo deváté byly stoly již téměř obsazené. Dokonce se přišel podívat Vlasta Dymáček, který tentokrát pauzíroval a na jeho postech byla jiná sestava hudebníků. Bylo to od něho pěkné, protože není místní a musel dojet z Peček, kde bydlí.
Dokonce došlo k nesmělým pokusům o tanečky. Především ze strany "hezčí" poloviny lidstva, ale žádné taneční reje to zatím nebyly.
Před desátou večerní se začala naplňovat předpověď počasí a začalo drobně pršet. Nastal čilý ruch, protože se nejdříve přestěhovaly nástroje pod slunečníky a aparatůra byla překryta igelitovými plachtami. Ukázalo se však, že déšť spíš nabývá na síle a tak začalo velké stěhování muziky i stolů a židlí do vnitřních prostorů hospůdky. Elektronika se stěhovala přímo do aut, protože vevnitř se pak hrálo akusticky.
Chvilku to trvalo, ale nakonec se ukázalo, že to byl dobrý tah. Do útrob hospůdky se nastěhovala nejen většina lidí z terasy, ale přicházeli další a další lidé z ulice, takže bylo plno.
To už se tedy hrálo bez zvukové techniky, ale sál hospůdky to ani nepotřeboval. Ukázalo se totiž, že má docela slušnou akustiku a zesilovače by tu byly zbytečné.
Snad i hladký povrch sálku přispěl k tomu, že se začalo víc tančit. Úsměvné bylo, že mezi tanečníky byl nejaktivnějším tanečníkem malý, tak asi pětiletý chlapec. Ten si dokonce přišel říci o písničku na přání. Byla to "Pec nám spadla". Za jeho aktivitu jsme mu ji zahráli a on si ji s námi zazpíval.
Večer se pěkně "natáhl", protože jsme využili toho, že se hrálo uvnitř a nehrozilo porušení nočního klidu jako kdybychom hráli na terase. Končili jsme po jedenácté, kdy zazněla závěrečná písnička a rozcházeli jsme se do našich domovů.
Fotek je tentokráte jen několik a jsou vloženy do textu.