SEMAFOR - 16.9.2023
Pomalu, ale jistě se blíží začátek podzimu. Sice je stále hezké teplé počasí, ale při plánování
dalšího hraní jsme přece jenom zvolili pro jistotu hraní "pod střechou", a kde jinde než v naší domovské restauraci Semafor v Nymburce. Už jsme se na ni docela těšili, protože je pro nás "jako stvořená". Snad jen slušnější prostor, kde by se dalo tančit tam schází, ale kdo si tam chce protánout tělo, tak si místo vždycky najde.
Asi proto, že bylo venku tak krásně, tak bylo na začátku hraní téměř prázdno. Rádi jsme vítali každého nového příchozího. Zklamáním bylo pro nás, že nedorazili naši stálí příznivci a čest zachraňovali jen Olinka a Drahoš. I když se sálek později přece jenom trochu zaplnil, tak to byli většinou pro nás noví lidé a spíše převládal střední věk. Však tomu také byl v průběhu večera přizpůsoben i výběr písniček. S výběrem písniček to bylo tentokrát trochu specifické. Za týden bude v nedaleké Radimi vinobraní a Vrzavá Suzy i Zpívánky tam budou vystupovat. Dnešní večer byla jakási veřejná zkouška programu. Nejen, že se
zkrátil cyklus písniček z deseti na osm, ale došlo i k novému přeskupení písniček. V rámci přípravy na dnešní večer se děvčata také dohodla na barvě oblečení. Tentokrát to byla růžová.
Jako poslední dobou ani tentokrát Zpívánky nebyly kompletní. Především chyběla Blanka Plačková a její housličky a na místě basáka nahradil Mílu Vaníčka Petr Bělka, jinak basista skupiny PístGrass. Tady je na místě konstatovat, že to byla více než adekvátní náhrada, protože Petr je skutečně excelentní basák a jeho vyhrávky byly skvělé. Mezi zpěvačkami chyběla Maruška Málková, ale i bez ní pěvecká sekce byla silná a neztratila by se ani u velké kapely. Konečně, to se dá říci i o Zpívánkách, protože navzdory absencím nás bylo deset. To už je docela síla. Však jsme prostorově zabrali téměř třetinu sálku restaurace. Nejde totiž jenom o počet muzikantů, ale spousty kabelů a zvukové techniky.
Již od začátku bylo patrné, že lidé v sálku byli uznalí. Každá písnička byla oceněna potleskem, což nás samozřejmě těšilo. Občas bylo slyšet či spíše vidět, že zpěvníky plní svůj účel a ty známější písničky si lidé zazpívali s námi. Bylo znát, že tentokrát převládali mladší, kteří také více reagovali na novější a "tvrdší" muziku. Dlouho však trvalo než se začalo tančit. Začala to novinkou "Jede, jede mašinka", které se kouří s komínka, kdy sálem i přilehlým výčepem kroužil "vláček s několika vagonky". Potom už se začal prostor mezi stoly přece jenom začal plnit tanečníky.
S menšími přestávkami "šla písnička za písničkou". Všechny z našeho obvyklého repertoáru, ale přece jen ještě jedna tu měla premiéru. Po "Mašince" šlo o rytmickou "Mamko, nedávaj mě". Měla také dobrou odezvu a zřejmě se obě dostanou trvale do našeho výběru.
To už čas pokročil a venku byla tma. Teplota však byla stále příjemná a okna v sálku zůstávala stále otevřena. Trochu jsme si povzdechli, že jsme ještě mohli hrát venku, ale kdo to mohl vědět, že bude tak příjemně.
Ale příjemně bylo i vevnitř. Jak nazrával čas, výkon našeho bubeníka dál a dál gradoval. Klidně by si ve své produkci občas vystačil sám, však také byl odměňován bouřlivým potleskem. Výtečně mu k tomu sekundoval Petr Bělka s baskytarou. Snad by si svými výkony mohli kluci i vydělávat. Hráli by snad až do rána, kdyby nakonec Iva nerozhodla, že se zahraje "Večerníček". Jednu písničku navíc si však hosté vyskandovali a byl konec.
To platilo pro diváky. Kapela ještě musela sbalit svá "fidlátka" a aby se večer dobře ukončil, tak někteří muzikanti ještě zajeli na benzinku na kafíčko.
Fotek je tentokrát málo a jsou vloženy přímo do textu.