Halloween v Semaforu - 3.11.2023
Tím, že je ve Zpívánkách hodně děvčat, tak se to - mimo jiné - promítá i do toho, že
je tu snaha vázat naše vystoupení na nějakou událost. Svátek či zvyklost, jubilea .. Tentokrát to bylo k události, která k nám přišla před historicky nedávnou dobou, a to Halloween. Podle Googlu je to svátek, který přišel z Irska do USA, kde získal velkou oblibu. V ten den chodí děti na koledu a typickým znakem jsou dýně, které mají podobu lidské hlavy. U nás zakotvil především u mladší generace. Starší slaví Památku zesnulých - Dušičky.
V našich vystoupeních se věnuje výzdobě a především vhodného oblečení velká pozornost. Prim v tom mají především, jak už byla zmínka, děvčata. Již řadu dní se domlouvala co na sebe, jak vyzdobit sál ..
V den vystoupení už od rána pršelo. K večeru déšť ještě zesílil a z oblohy padal lijavec. K tomu se i výrazně ochladilo, takže jsme si dávali otázku, co to udělá s návštěvou. A že to bude večer pro odvážné, kterým pár kapek deště nevadí.
Zpívánky tentokrát nastoupily téměř kompletní. Jen Petr Kabeš s banjem chyběl. Navíc proti obvyklé sestavě se s netradičními bicími nástroji - bongami - objevil Jirka Tuček. Již při příchodu učinkujících bylo vidět, že na sobě hodně zapracovali - různobarevné paruky, stylové oblečení, nalíčení ... Zkrátka, bylo co obdivovat.
Sálek restaurace se plnil jen pomalu. Ještě před začátkem jsme s radostí přivítali naše příznivce z Velkého Oseka Evu s Oldou a skupinku našich příznivkyň, které nejen poslouchají naší muziku, ale i zpívají a tančí. Přesto je nuno přiznat, že naše obavy ze špatného počasí se vyplnily a sálek byl zpočátku hodně prořídlý.
Ještě před zahájením nezbytná zvuková zkouška a "jelo se naostro".
Dokonce jsem ani nečekali na avizovanou hodinu zahájejí. Že se zahájilo písničkou "Co nevidět se sejdem" je už asi zbytečné uvádět. Je totiž na začátku všech našich vystoupení. Potom následovaly písničky jedna za druhou. Jejich výběr byl trochu limitován absencí banja, ale nebyl problém najít takové, kde banjo nemá tak důležitou úlohu.
Dlouho to vypadalo, že na tanečky tentokrát nedojde. Poměrně pozdě - až po deváté večerní se na prostoru mezi stoly objevily první taneční páry. Série rychlejších písniček vyprovokovaly další, takže spokojenost. Osazenstvo sálku vydatně posílili tančící z přilehlého lokálu, takže parket byl občas téměř plný.
s
V tu dobu se objevila v sálku i jedna s postrádaných dvojice ze Sadské - Olinka a Drahoš, kteří na naše vystoupení přijeli, i když ten večer absolvovali jiný kulturní program. Však také byli oceněni potleskem.
V druhé polovině večera zaznívaly především písničky na přání, a také se objevila jedna novinka. Jedná se o rychlou a rozvernou písničku z reperoáru skupiny Hradišťan "Mamko, nedávaj mě ". Měla dobrou odezvu a zřejmě zaujme pevné místo v našem repertoáru.
Končilo se hluboce po jedenácté. Nezbylo než se rozloučit s přítomnými, "sbalit fidlátka" a rozejít se do svých domovů. Venku nás přivítal, jak jinak, déšť.
Fotek sice není hodně, ale přesto jsou vloženy na Rajče, kde si je můžete nejen prohlédnout, ale i případně stáhnout do svého PC. Odkaz je zde.