VALENTÝNSKÉ HRANÍ - 10.2.2024
Určitě si náš pravidelný návštěvník všiml, že často využíváme církevní i
světské svátky jako pilíře, podle kterých se necháme vést při našich vystoupeních. Tentokrát to je trochu zkomercionaliovaný a ze zámoří přijatý svátek sv.Valentýna, který je věnován všem zamilovných. Ani ne tak programově, kde by to znamenalo důkladnou revizi již dlouhodobě připravených seznamů písniček, ale především dámská část Zpívánek se shodla, že by bylo vhodné společenské oblečení a to v červené barvě. To bylo předem avizováno i na těchto stránkách. Docela jsme byli zvědaví, jak to bude v reálu vypadat. A také jsme byli v očekávání, zda bude se bude opakovat více než slušná návštěva z minulého hraní.
I když většina muzikantů dorazila do útulného sálku restaurace Semafor ve značném předstihu, tak jsme přece jen začali s mírným zpožděním. Na poslední chvíli se objevili technické problémy a vedoucí Zpívánek musela dojet domů pro jinou mandolínu. Potom již zazněla zkušební písnička "Stín staré řeky", kde se upravila hlasitost jednotlivých nástrojů
a mikrofonů a mohlo se začít naší úvodní "Co nevidět se sejdem".
Příjemným zjištěním bylo, že už v době zahájení naší hudební produkce byl sálek velice slušně zaplněn. V průběhu večera přicházeli další a další, takže bylo třeba využít i rezervních židlí, které jsou jinak složeny v koutě. Opět bylo plno. Doufáme, že to vydrží i do budoucna.
Potom už "šla písnička za písničkou". V průběhu večera tam měl vnouček naší zpěvačky Marušky Málkové Mikulášek dvě premiéry. Jednak to byla nejprvnější zahraná písnička
na přání, hned za úvodní písničkou a to "Karolína", která je jeho oblíbená a pak byl prvním tanečníkem na parketě.
Když jsme u těch tanečků, tak dlouho byl parket prázdný, ale jak se objevil první pár, tak už se rozjela pravá taneční zábava a nebylo téměr písničky, která by nevylákala další a další tanečníky. Vedle lidí ze sálku se k tanečníkům připojovali i lidé z lokálu, takže se současně tančilo jak na ploše mezi stoly, tak i na vyvýšeném podlaží. Naši hosté se tentokrát tak nechali vtáhnout do tanečního reje, že vyzvedli krásnou "červenou" tanečnici na židli a tančili okolo ní. Dokonce jsme zahlédli i polostryptýz.
Z vložené fotky, ale i z dalších, na které se můžete podívat po rozkliknutí dole vloženého odkazu, je vidět, že naše výzva, co se týče oblečení, měla úspěch. V červeném společenském oblečení či alespoň s nějakou částí oblečení či doplňku se červená objevila nejčastěji. O apartní červený klobouček byl velký zájem - že by výzva k uspořádání večeru se zaměřením na pokrývky hlavy??
Součástí večera byla i kulturní vložka, o kterou se postaral Jirka Čenovský, když přednesl krátkou poučnou povídku o babce a dědkovi. Měl zasloužený úspěch. Už se těšíme, že i v budoucnosti opět přispěje nějakých humorným příběhem, písničkou či básničkou. Jirka to umí.
Večer příjemně plynul a v poslední čtvrtině se stále častějí hrály písničky na přání.
Po desáté hodině už někteří začali odcházet, ale stále tam zůstávalo dost nadšenců, kteří tančili, zpívali či jenom poslouchali naši muziku a dobře se bavili.
Poslední písnička zazněla krátce před jedenáctou. Lidé se rozešli do svých domovů, ale na muzikanty ještě zbylo demnotovat ozvučení, naložit vše do aut a teprve potom mohli následovat ostatní.
Asi se všichni shodneme na tom, že to byl vydařený večer a můžeme se těšit na další setkání.
Pro připomenutí účastníkům a ostatním ukázka, jak to tam vypadalo. Fotek je tentokrát dost a bylo by docela škoda se na ně nepodívat.